Ona se občas vrací
01.12.2017 00:01
Včera jsem vám předložil nezvratný důkaz o tom, že Láska, ta něžná chudinka, padla na bojišti u vrchů Pietroasa a Veverita na rumunských hranicích dne 17. října 1917 - viz zde.
To bylo před 100 lety! Ale nezoufejte, ona se, ta potvora, občas vrací. Někdy jen tak tiše položí na váš botník lízátko, jindy se na vás usměje ve výtahu anebo vám na kuchyňském stole zanechá dopis s obrázky a pak zase zmizí.
Jeden takový vám jako důkaz předkládám. Byl psán již na počítači PC 386 s operačním systémem DOS, ještě v textovém editoru T602, ale s upřímnou naivitou, s chybami, které jsem před jeho publikací opravil, a s nefalšovanou láskou:
Jsem moc ráda, že Tě mám. Jseš moje největší láska! Jsem Ti vděčná za každou chvilku, kterou mi dáváš. MOC Tě miluji! Už si nedovedu bez Tebe představit život. Než jsem Tě poznala, byl můj život prázdný, bez lásky a bez porozumění. Teď jsem moc bohatá a chci se s Tebou o mé bohatství podělit a nejen s Tebou, také s našimi dětmi. Udělám pro Tebe a naše děti, co bude v mých silách.Jseš má jiskřiška naděje, věřím, že jen s Tebou se může splnit můj sen. Jseš to Ty, kdo mě postavil na nohy. Ani nechci pomyslet, co by ze mě bylo. Jseš jak záchranná loď, které vytáhla tonoucího ve vysokých vodách. Uvědomuji si to až teď, když se dívám, jak žijí mé kamarádky. Nemají vůbec představu, co je důležité na vlastnostech člověka. Než jsem poznala Tebe, tak jsem si to taky neuvědomovala. Ale já vím, že v Tobě mám velikou oporu a že bych už takového hodného a láskyplného člověka nenašla.Moc bych si přála, aby si ke mně cítil to, co já k Tobě. Věřím tomu, že nám náš krásný vztah budou všichni závidět. Chci, aby jsme žili jeden pro druhého a nikdo aby mezi nás nikdy nevstoupil.Vzhůru do života, miláčku: Už ne Ty a Já, ale navždy My dva!
-sv-
—————
