Odposlechnuto v čekárně

Rozbolelo mě koleno. To není v pětašedesáti nic zvláštního. Zvláštní však bylo, že mě rozbolelo v nemocnici den po operaci v celkové anestézii. Řekl jsem si tehdy, to máš z toho neustálého ležení a sedění u počítače, za pár dní tě pustěji domů a tam to rozchodíš. Jenže to rozchodit nešlo a bylo to ze dne na den horší a horší. Chtě nechtě jsem byl nucen navštívit ortopeda.

Když jsem tak učinil naposled, nebyl jsem na ortopedické ambulanci jako pacient, ale pouze jako doprovod. Doprovod svého o polovinu let mladšího syna Pavla, kterého rozbolelo koleno z neustálého poskakování na štaflích. Živí se totiž jako malíř pokojů a kolena na štaflích trpí. Čekali jsme odpoledne mezi dvacítkou dalších pacientů na chodbě v havlíčkobrodské nemocnici, pomrkávali po sestřičkách a fešných pacientkách a najednou z přihlašovacího okénka zaznělo:

"Dneska tady bylo šedesát pacientů, a to nejen Broďáků, ale snad polovina ze Světelska a Ledečska. Přitom tam mají taky ortopedické ambulance. Ale oni se raději trmáceji do Brodu a zde pak čekají dvě hodiny, než přijdou na řadu."

Na ta slova jsem si vzpomněl, když jsem na internetu vyhledával ortopeda a zjistil, že MUDr. Trtík ordinuje na světelské poliklinice každé úterý odpoledne. A tak jsem předevčírem vyrazil za ním. No, vyrazil? Nechal se dovést svojí nejmladší dcerou Štěpánkou. Já jsem ji před osmi lety vozil po koncertech po celé republice a ona mi to dnes vrací. Vozí mě po doktorech. :-)

Na světelskou polikliniku jsme dorazili za deset minut jedna. Čekárna před ortopedickou ambulancí byla plná, doktor ještě neordinoval. Úderem třinácté však dorazil a začal hned ordinovat. Šlo mu to od ruky, bral si nás tam po třech. Všiml jsem si, že mezi čekajícími je spousta Ledečáků. Sdělil jsem to sousedovi přede mnou a on mi odpověděl:

"Však já jsem Vás dneska taky zahlédl v Ledči."

"Dneska? Dnes jsem v Ledči nebyl, ale kdysi jsem tam býval jako starosta často. :-)"

"Tak Vy jste pan Vrba! To znáte moje rodiče. Z Kováku. Maminku a tátu, oba se jmenují stejně - Petrů," rozzářil se asi padesátiletý soused.

"Samozřejmě, že je znám a nejen je. Támhle vidím Mirka, Zlatku, Danu s Pepíkem, teď dorazil Vašek s maminkou. Jak říkám, samí Ledečáci," odpověděl jsem. Všichni jmenovaní mi s úsměvem pokynuli na pozdrav.

"No, ale řeknu Vám, k Vám se v Ledči nezachovali zrovna hezky. Co Čech, to udavač, že jo?" poznamenal soused.

Mlčky jsem pokýval hlavou a raději to dál na celou čekárnu nekomentoval. 

Když jsem se ve trojici se sousedem a s Danou dostal po dvou hodinách na řadu, zeptal jsem se jich, proč nechodí k ortopedovi v Ledči.

"Tam je to hrozný. Tady jsme za dvě hodiny odbytý. Tam bychom čekali celé odpoledne," odpověděla mi Dana. 

Doktor mě pak vyšetřil, diagnostikoval zánět v koleně, předepsal prášky, naťukal krátkou zprávu a pozval další trojici. Koleno mě sice bolí dál, ale doufám, že prášky brzy zaberou a já budu moct zase brzy vyrazit do Ledče podívat se na novou křižovatku Průsečnou, na nový chodník na Habrecké, na Husa v novém hávu, na další chodník ke Kovofiniši a možná i na ustavující zasedání nového zastupitelstva. Pěkně se vztyčenou hlavou, rovnou páteří, zdravým kolenem a čistým svědomím. :-)  -sv-