105letá óda na Stvořidla

Sázava teče zde hlubokým údolím, jehož vysoké, hojnými lesními porostlinami kryté stráně hlavně na pravém břehu týčí se kolmo strmými a romanticky sráznými skalními útvary a útesy. Obraz za obrazem - jeden skvostnější a poutavější druhého - jeví se našim zrakům a nelze věru ani postihnouti dojmy, které v duši naší se tu rojí. Nesporně a právem klademe koutek tento k nejvábnějším a nejkrásnějším partiím v naší vlasti.

 

V řečišti, naplněném obrovitými žulovými balvany, klestí si cestu bystrá voda, přeskakuje směle překážky, čeří se a pění, rušíc vítěznou svou písní ticho okolních dumných hájů, dědin a samot. Bezděčně zachvívá se duše slovy písně:

 

"Když tě, ladná Sázavěnko, 

když tě slyším šuměti, 

vzplanou zraky, 

duše s ptáky 

musí, musí zapěti."

 

Vrchole krásy dostupuje Sázava "ve stvořidlech", kde v řečišti jsou nakupeny balvany nevšedního objemu.

 

Divukrásná to podívaná! 

 

Na pravém břehu, na němž denně několikráte přejíždějí vozy dráhy Posázavské, spatřujeme při trati po pravici obrovské žulové balvany deskovité - pravé monolithy - které jako rukou Cyklopů na sebe položeny, tvoří hradbu, z níž na místech některých kámen se vyšinul a zdánlivě hrozí sesutím. 

 

Po dvou mocných zákrutech spěchá Sázava dále k starobylému Ledči, načež minuvší skály Šeptouchovské omývá Podolí a dále Chřenovice, od nichž západně pod úpatím vrchu Baby loučí se s Ledečskem. 

Vzrůstáním moci a vlivu církevního na správu zemskou, upadalo starobylé zřízení župní, až ve XIV. stol. ustoupilo rozdělení církevnímu.

 

V té době patřil Bohdaneč, Chřenovice, Kožlé, Ledeč, Sačany a Třebětín k dekanátu Štěpánovskému. :-)