Obhlídka hradu

aneb Pachatel se vrací n místo činu

Snad po třech - čtyřech letech jsem včera vyrazil na ledečský hrad hlavním vchodem. Na poslední chvíli, když jsem před druhou odpolední sjížděl Hradcem k Perle Posázaví doučovat svého vnuka rovnice, jsem se to v poslední levotočivé zatáčce rozhodl vzít rovně po Staré hradecké do polí, kolem kapličky do Horní Ledče a zaparkoval na nově zřízeném parkovišti čumákem přímo proti nově vybudované kamenné opěrné zdi. Odsud to bylo k hradnímu mostu již jen pár kroků.

Mostovka kamenného mostu byla celá odkrytá a odstraněná až na kamennou klenbu mostu, přejít po ní bylo možno jen po prknech. Samotný most je z vnější strany již opraven, kamenné zdivo vyspárováno. U mostu stáli dva maníci a stará ocelová kamna se zdobenými litinovými dvířky. Chlápci se odhodlávali těžká kamna po provizorních prkenných lávkách přenést po mostě do hradu. Jednoho z nich jsem okamžitě poznal a on mě také. Kastelán Luděk mě z dálky zdravil s úsměvem a pozdravem: "Ahoj, to je ale vzácná návštěva." :-)

"Ahoj, pustíte mě dovnitř, jen se projdu hradem a porozhlédnu, co je tu nového. Dlouho jsme tu nebyl,:-)" opětoval jsem a pozdrav potvrdil podáním ruky.

"Jo, určitě, ale dej pozor, je to tu po mostě nebezpečné. My tam s kamnama jsme za chvilku za tebou," odpověděl kastelán a dodal ještě pár poznámek o stavu mostu. Přešel jsem po prknech k zavřené železné mříži. Byla odemčená, tak jsem vstoupil do průchodu, kde na mě zasvítila novotou opravená omítka a dvoje taky fungl nově opravené dřevěné boční dveře. Prošel jsem průchodem na horní nádvoří a zůstal hned zkraje stát a kochal se. Nová kamenná dlažba, pěkně urovnaná a spádovaná po celém nádvoří až dolu ke kašně, zatím jen zasypaná drobným štěrkem, fasády hradních budov na horním nádvoří včetně konírny svítící novotou a psaníčky. Prošel jsem napříč nádvořím k průchodu na nádvoří spodní. I ten má opravené omítky včetně stěn východního paláce až dolu ke vstupu do hradu. 

Na spodním nádvoří se téměř nic nezměnilo. Tam jsem před rokem naposled prodával před krčmou lístky na šermířský turnaj skupiny Thorwaldsons, která má na hradě svoji zbrojírnu. I ty oprýskané omítky a zašlé holé kamnné zdivo a dlažby na spodním nádvoří mají svůj půvab. Prošel jsem spodním nádvořím a podél hradeb se vracel k mostu. Prohlédl si poslední nově opravenou fasádu v západním průčelí malého paláce a pohledem na severní stěnu si ověřil, že tato část hradu ještě na obnovu fasád čeká. Schází maličkost. Pět melounů! Byl jednou jeden, co jich prý do města přitáhl dvanáct, a pak zase druhý, co jich dokázal splašit pět, ale nikde vidět nejsou! Teď by se na hradě určitě šikly. :-) 

U mostu jsem se potkal opět s nosiči kamen. Celí udýchaní je už přenesli až za bránu. 

"Tak sis to prošel? A nechceš se podívat i dovnitř na naše expozice? Já půjdu s tebou, jen co se trochu vydýchám," lapal po dechu kastelán Luděk. Kamna ještě poponesli průchodem až na nádvoří a pak jsme se vydali dolu po nádvoří k východnímu paláci, kde kdysi sídlila správa Lesů ČR. Z bývalých "kanceláří" už dávno zmizel veškerý dřevotřískový a překližkový balast. Obnovené stropy i prkenné podlahy na nás dýchly historií. Uvnitř zrekonstruovaných a upravených místností jsem si za kastelánova doprovodu a výkladu prohlédl expozici hodin a hodinových strojů. Zapůjčené exponáty z celých Čech instalované na stěnách a ve vitrínách sice netikaly, ale zato navozovaly tu správnou hradní atmosféru. Kastelán se pochlubil loňskou návštěvností 15 tisíc hostů a postěžoval si na spoustu vedlejších nákladů v podobě zabezpečovacího zařízení, požární signalizace, revizí, pojištění. 

Z expozice hodin, která je tu nachystána na začátek hlavní turistické sezóny, jsme se vydali po schodech do Foglarova hájemství. Uvítala nás pětice hochů z Rychlých šípů v čele s Mirkem Dušínem barevně vyvedených na stěně první místnosti, spousta ježků v kleci, stylizované ohniště a tábořiště na Sluneční zátoce, Foglarův salónek i s jeho kresleným životopisem na stěnách. Prošli jsme i další rozpracované místnosti věnované Foglarovi a skautingu a po strmých schodech až pod střechu malého paláce. Kastelán mě zahrnoval informacemi, kde co bude, kde se co chystá, co by se ještě mohlo a na co zatím nejsou ty, no ty ...peníze.

Zůstali jsme spolu stát u jednoho z rozdělaných regálů a já mu trochu neslušně skočil do řeči: "Tebe to tady, Luďku, baví, co?"

"Jo baví, nesmírně. Já jsem se v tom našel. Ale to víš, celý dny tu už být nemůžu. Musím se taky věnovat doma Martince a Emičce," přiznal se.

"Zrovna na Martinu jsem se tě chtěl zeptat. Tu ti skutečně závidím, :-)" zakončil jsem naší důvěrnou chvilku opět s úsměvem.

Pozavírali jsme okna a dveře a sešli spolu zpět ke kamnům. Zde jsme se pak rozloučili.

"Víš, já jsem se sem šel podívat hlavně na tu dlažbu na horním nádvoří. Občas "něco" o hradu na svém webu napíši, tak jsem chtěl být v obraze. Díky za prohlídku a informace. Já se zase někdy ukážu," přiznal jsem se na rozloučenou.

"Jo určitě se stav. Rád jsem tě viděl," rozloučil se se mnou Luděk.

Odcházel jsem opatrně po prkenné lávce z hradu směrem k zaparkovanému autu a v duchu si říkal: "Tenhle hrad má konečně taky štěstí. Na kastelána!" :-) -sv-     

Čtěte také:

webové stránky www.muzeumjaroslavafoglara.cz

Foto na Google Muzeum Jaroslava Foglara

01.03.2018 Na hradě budou připomínat Foglara

02.02.2018 iDnes Foglarovo muzeum na hradě

17.06.2017 Týden Na hradě otevřeli muzeum Foglara