Občanský budík

Je čtvrtek 17. listopadu 2016 půl osmé večer, tedy čas, kdy před 27 lety policejní kordon přehradil cestu studentům z Albertova. Přesně v 19:30 hodin se dnes na Václavském náměstí v Praze rozezněly na jednu minutu budíky.

Občanský budíček!    Vstávejte!    Probuďte se!

Dneska se už nezvoní svazkem klíčů, ani na poplach, ale budíky znějí, aby probudily omámenou či spící občanskou společnost.

Po celý sváteční den na různých místech, a to nejen v Praze, probíhají slavnostní i protestní akce. Začalo to ráno v 9 hodin u Hlávkovy koleje, pokračovalo na Albertově, na Palackého náměstí, Hradčanském náměstí, na Letné a samozřejmě na Národní třídě a Václavském náměstí.

Happeningu s budíky se zde zúčastnilo snad 30 tisíc lidí. Houstnoucí davy u Muzea sledovaly koncert, na němž vystoupila řada osobností a umělců.

Za všechny jsem pro vás z té plejády projevů a řečníků vybral dva Tomáše a jednoho Petra.  

Tomáš Halík na Václavském náměstí po vstupu na pódium, přistoupil k mikrofonu, pohlédl do davu, pozdravil přítomné a prohlásil:

"Myslím, že bychom si v tuto chvíli všichni zasloužili šálek horké kávy, ale pražská kavárna zmohutněla natolik, že se už šálků nedostává," a poté pokračoval:

"Svobodně zvolený prezident se stal již neúnosným morálním i bezpečnostním rizikem pro tento stát. Lidé kolem něho zrazují ideály 17. listopadu a bez mandátu voličů obracejí kormidlo naší země k nedemokratickým státům východu."  

Ve své kritice nešetřil ani ústavní činitele.

"Naši představitelé si potupně a zbaběle stahují kalhoty ještě dříve, než čínský mocnář pohrozí svojí rákoskou."

Tomáš Zima, rektor UK, promluvil pro změnu na Albertově:

 "Nevedeme tu sice válku, ale naše země je rozpolcená a rozhádaná. Nehledejme konkrétního viníka, protože na tom má každý z nás svým způsobem podíl. Mnohem více jde o hledání toho, co nás spojuje...

Ukažme společně se všemi občany dobré vůle, ať se jedná o intelektuály nebo ty, kteří pracují rukama, že můžeme společně dosáhnout toho, že se nám bude v naší zemi dobře a svobodně žít."

Petr Pithart také na Albertově byl velice kritický:

"Žijeme v parlamentní republice, ale není málo těch, kteří by chtěli mít v čele státu vůdce, aby se mohli bezstarostně spoléhat na to, že ten nahoře za ně všechno zařídí. Máme dobrou ústavu, horší je, že nám málo vadí, když se jí nedbá!"

Lidem v různých částech Česka se podle Pitharta nežije stejně dobře.

"Není tomu tak proto, že by se pomyslná pražská kavárna cítila nadřazená venkovské hospodě.

Přání je otcem myšlenky, toto rozeštvávání zavání rudohnědou demagogií a připomíná doktrínu třídního boje."

Předtím, než u Muzea začaly zvonit budíky, z úst pro mě zatím neznámého organizátora akce Elvy Frouze ještě zaznělo toto:

... co nás může omámit a uspat? Setkání s nespravedlností, úspěchy bozohledných, nestoudně šířené polopravdy a lži, strach, který může být úmyslně rozdmýcháván, naše vlastní letargie, opakovaná zklamání, únava.

Ale my se nemusíme dát.

Protože víme, že ten, kdo používá lež, manipulaci a nespravedlnost se nakonec sám stává jejich otrokem. Všichni víme, že umíme překonat strach odvahou, že můžeme překročit hranice vzájemné nedůvěry, že umíme odlišit pravdu od lži.

My se nemusíme dát.

My se chceme a budeme probouzet.

 A dáme to najevo!

Měl jsem dnes velké cukání do Prahy vyrazit, být u toho, když se něco děje, i bez budíku. Ale jako správný důchodce z Vysočiny jsem nakonec zůstal na své chalupě a sledoval dění na svém PC. Ten známější důchodce z Vysočiny prý rozjímal v Lánech. Kéž by rozjímal, proč se to děje a co nás spojuje!

Dvouhodinový on-line přenos z happeningové akce v Praze na Václavském náměstí zajišťoval seznam.cz. Část s budíky můžete zhlédnout zde. -sv-