O sýkorkách a krmítku

Před týdnem, ještě před orkánem Herwert, jsem vyštrachal na půdě další krmítko pro ptáky a umístil ho na parapet okna naší chalupy naproti malé jablůňce a plotu za chalupou. Nakoupil jsem na náměstí v Golčově Jeníkově v prodejně chovatelských potřeb semínka slunečnic a začal je do krmítka každý den ráno dávat. Nevěděl jsem nejprve kolik, a tak jsem začal jednou hrstí. 

1. den se tam objevili dvě plaché sýkorky, které ihned uletěly, jakmile jsem se objevil u okna. Během dopoledne však semínka vyzobaly.

2. den se objevily již sýkorky čtyři a hrst semínek zmizela během hodinky. 

3. den jsem pro ně připravil hrstě dvě a pozoroval za oknem, jak si s tím poradí. Poradily. Jedna za druhou přilétaly ke krmítku, nazobly semínko a odletěly s ním na blízkou jablůňku, kde ho rozlouskly a spořádaly. A tak pořád dokola, až nebylo co louskat. Pak začaly klovat do krmítka i do okna, až vyplašily Falca, který podrážděně zablafal, hrnul se k oknu a sýkorky vyplašil. 

4. den jsem přidal další hrst semínek a opět sledoval, zda jim to už bude stačit. Tři hrstě jim stačilo, ale jen na hodinku. Slétlo se jich k našemu krmítku již šest, nalétávaly jedna po druhé jak japončíci v Pearl Harboru, dokud v krmítku něco bylo. 

5. den mě ty potvůrky donutily dávat hrstě čtyři. Dlouho mi to ale nevydrží. Moje zásoba slunečnicových semínek valem ubývá. Mám tu pro ně ještě balíček pohanky, která mně moc nejede, a než ten vyzobou, mohu nakoupit v Jeníkově semínka nová. 

6. den Semínka došla. K sýkorkám se totiž přidali i vrabci. Ti jsou oprsklejší. Nahrnou se do krmítka i čtyři najednou a zobou a zobou. A to tu ještě není zima! 

Ale řeknu vám, je to na ně z tepla od kamen nádherná podívaná, viď Floriáne? :-) -sv-

Související články z kategorie Blízká setkání najdete zde.