O psí věrnosti a nejen o ní

Žil jsem léta s čubkou, když mi před časem utekla, pořídil jsem si radši psa. Z malého bílého nanuka vyrostl během roku pořádný hafan. Není divu, když jeho táta byl prý německý ovčák a máma retriever.
Pojmenovali jsme ho s dcerou Falco - lítací pes. Což mu teda sedí. Létá po dvoře jak běhounek, lehce přeskakuje metrové ploty a tak už stihl prošmejdit skoro celou ves. Každou chvíli mi někam zmizí. Tu dírou v plotě, tu škvírou v brance a nebo jednoduše plavmo přes plot. Je to, narozdíl ode mne, mladý a neklidný blázen, prostě pošuk, útěkář Kájínek, ale je, jako jeho pán, věrný. Vždy se vrací domů. Ví, kde je mu dobře a kde ho mají rádi.   

Když jsem se v pátek šestnáctého chystal na noc opustit chalupu, neboť jsem přeci nemohl chybět na luštělím koncertu v Praze, musel jsem vyřešit, co s Falcem. K sestře nemůže, tam je pánem vlčák Zak, se mnou do Prahy také ne, v klubu Storm by se zfetoval a určitě dočista zbláznil. Naštěstí se v půlce října již brzo stmívá a venku ten večer navíc pršelo, tak jsem se rozhodl ho nechat doma. Nejprve jsem si oblékl čisté triko a džíny, obul boty, aby nic netušil, a pak pro Falca připravil večeři, v seknici s ním povečeřel, přiložil do krbu, pozhasínal světla a jako každý večer potom usedl k počítači a tvořil. Falco mi ulehl k nohám, stočil se do klubka a spokojeně oddychoval. Sice za chvilku postřehl, že odcházím, ale příliš ho to nevzrušovalo. Měl plný žaludek, v seknici bylo teploučko a klid. Zřejmě si říkal, kam bych takhle večer mohl asi jít. Vždyť tam prší, je tam tma a sychravo, že by ani psa nevyhnal! Tak jsem ho v 19. hodin po špičkách a s těžkým srdcem opustil.  

Z úžasného luštělího koncertu jsem se celý rozježený vrátil dvě hodiny po půlnoci. S obavami, co na mě uvnitř čeká, jsem potichoučku odemykal chalupu. Falco číhal za dveřmi, málem mě, metrákového chlapa, porazil, s jakou radostí mě vítal, olizoval, očuchal a poskákal.  Z koncertu začouzenému a propocenému triku to už víc uškodit nemohlo. V seknici byl pořádek, vše na svém místě i papuče, nic neroztrhal, nerozbil a nepřevrátil. Pašák. V krbu už bylo vyhaslo - nepřiložil. To ho budu muset ještě naučit.

Usedl jsem opět k počítači a hodinku ještě tvořil. Falco mi ulehl k nohám, stočil se do klubka  (při jeho velikosti vlastně do kluba) a spokojeně oddychoval. Po očku si mě však hlídal, dokud jsem nevypnul computer a nešel na kutě. Pak teprve usnul i on.

Ráno jsem Falca před osmou vypustil na dvorek a sám se ještě na dvě hoďky vrátil do postele. Samozřejmě mi hned frnknul přes plot na náves a šmejdil po vsi. O tom jsem však nevěděl. V deset hodin, když jsem vstával, byl na dvorku.

Abych ho ale nepřechválil, zpátky se nevrátil sám skokem přes plot, ale pěkně spořádaně brankou. Přivedla mi ho tamtudy moje starostlivá sestra. :-)                            -sv-