O jehle v kupce sena

Včera jsem konečně "spravil" křovinořez (vyžínač). Měl jsem ho mimo provoz více jak rok. Nešel nastartovat, tak jsem z něj nejprve vylil zvětralý benzín do flašky, namíchal novou směs 1:50, že mu dám ještě šanci, než ho rozeberu na šroubky. A on se po několika pokusech chytil. Tak jsem s ním hned vyrazil na zahradu a posekal již přerostlou trávu. Loni jsem to při stávkování křoviňáku musel zvládnout kosou. 

Posekanou trávu jsem trochu rovnoměrně rozhodil po osluněné části zahrady a trochu čerstvé trávy vzal do hrsti naší králici, která čeká každým dnem mladé. V kotci na mě vybaflo překvapení v podobě hnízda ze sena a bílých chlupů. Nechtělo se mi v té kupce hrabat, však oni se králíčci ukáží, pokud přišli na svět. 

Jak jsem chodil obracet seno, tak jsem vždy kotec zkontroloval a kde nic tu nic. Snad jen chlupů přibylo a v kotci to vypadalo jak po erupci chlupaté sopky. Něco v té chlupaté lávě však asi bude. netuším kolik, nevím, zda jsou živí, ale ještě počkám, není kam spěchat. Dal jsem tam samici krmení a dost vody a nechal je být.

Když jsem v té hospodářské činnosti, pustím se ještě do opravy houpací sedačky, řekl jsem si. Mému Beobachtungsstelle zpuchřely švy, nevydržely moje metrákové zatížení a povolily. Našel jsem si poslední zbytek rybářského vlasce, navlékl ho snad až na dvacátý pokus do ouška mé poslední jehly a začal prošívat popraskaný šev na opěradle sedačky. Šev dlouhý 1,5 metru jsem zvládnul ručně prošít za půl hodiny. Byla to nimravá práce a tak jsem si druhý šev na sedací části ponechal až na večer. Navlečenou jehlu se silonovým vlascem jsem nechal ležet celé odpoledne na venkovním stole na zápraží. Znovu podotýkám, že to byla moje poslední jehla a poslední kousek vlasce, proto jsem je několikrát během dne kontroloval, zda jsou na svém místě. Byly.

Navečer jsem nejprve šel seno skopit. Zdvihl se trochu vítr, tak mi jemné seno poletovalo po zahradě a já ho musel dohánět hráběmi, aby bylo pěkně v kupě. Najednou koukám, že mi u hrábí schází jeden zub. Neulomil se, vypadl. Chodím kolem kupky a říkám si:

"To je jak hledat jehlu v kupce sena."

Jenže dřevěný zub není jehla a tak jsem ho po chvilce opatrného hrabání a hledání v kupce opravdu našel, nasadil zpět do hrábí, utěsnil a práci dokončil. Cestou ze zahrady jsem se zastavil u králíkárny a tam na mě čekala další kupka sena. V ní jsem však jehlu hledat nemusel. Hemžilo se to tam a žilo. Napočítal jsem zatím 4 nebo 5 králíčků různě strakatých. Taky asi po roce marného snažení. To mám dneska další radost! :-)

Tak už mi pro dnešek zbývá dokončit jen tu opravu houpačky. Přijdu ke stolu a jehla pryč, vlasec pryč. Vynadal jsem nejdřív Falcovi, že se tu furt kolem stolu ometá tím svým ocasem, ale nikde pod stolem ani na lavici či Falcově hřbetě vlasec nebyl. Vzal jsem opravené hrábě a pročesal s nimi opatrně nízký trávník. Nikde nic. Okruh hledání jsem stále rozšiřoval, ale marně. 

Tohle bylo opravdové hledání jehly v kupce sena. Že nenajdu jehlu, jsem se smířil, ale vlasec by tu snad někde měl být k nalezení. Přeci ho vítr nezvedl jak babí léto s pavoučkem a neodnesl bůhví kam. Nakonec jsem to vzdal a šel uklidit nářadí. Když došlo na křovinořez, který stál od rána opřený o roh verandy, koukám, že se na vidlích rukojetě něco leskne. A ejhle vlasec a dokonce i s jehlou! Tak to asi budu muset to známé rčení o kupce sena pozměnit na hledání jehly v jarním povětří. -sv-