O bolesti a o srdci
07.12.2018 00:07Bolest je subjektivní nepříjemný pocit zprostředkovaný aferentním nervovým systémem a mozkovou kůrou, související s možným nebo aktuálním poškozením tkáně. Bolest je nejčastějším důvodem, který pacienta nutí vyhledat lékařské ošetření.
Tolik Wikipedie. To je trochu složitá definice pocitu, který zažíváme, když nás něco bolí. Mnohem stručněji a výstižněji to vyjádřila vnučka Kira, když mě navštívila v nemocnici:
"Dědečka má AUVÍÍ",
řekla při pohledu na mé zavázané chodidlo a málem se rozplakala.
A měla pravdu. Měl jsem a mám AUVÍÍ, už třetí měsíc. Naštěstí taky mám vyšší práh bolesti a díky neuropatii nižší citlivost na periferii dolních končetin. To jediné mi pomohlo ty dva měsíce v nemocnici přežít. Tři operace samozřejmě proběhly v částečné nebo celkové anestezii, ale ostatní nespočetná "šťourání" v mém chodidle probíhala a dosud probíhají zaživa. Skřípal jsem zubama, zatínal pěsti, sykal bolestí, občas nervy v chodidle samovolně zareagovaly cuknutím a pak pan doktor Šťoural zvedl oči od svého krvavého řemesla a zeptal se mě nevěřícně:
"Pane Vrba, to bolí?"
"Ano, bolí," přiznával jsem bez mučení. To ale bylo jen zřídka. Za to jsem si u sestřiček vysloužil pochvalu:
"Pan Vrba, to je držák!"
Já jsem si vždycky v duchu říkal, že by bylo mnohem lepší, kdyby držák byla ta hezká sestřička. :-)
Ale dost bolo legrace, vraťme se k bolesti, se kterou žiji téměř již tři měsíce den co den. Ke zraněnému a operovanému chodidlu se po první narkóze přidala i bolest v kolenou a nyní v prosinci i bolest v zádech. Už prostě nejsem solitér. Našla si mě paní Bolest a provází mě zatím věrně všude, kam se vrtnu. Chodí se mnou po světnici, stojí se mnou u plotny, sedí se mnou u notebooku, doprovází mě na záchod, na zápraží pro dřevo, venčí se mnou psa a spí se mnou. Potvora jedna. Už se mi, věřte mi, docela zajídá. Už by si měla sbalit svých pár švestek a dát mi pokoj!
A to mluvím zatím jen o bolesti fyzické. Měl jsem tu nechtěnou čest poznat před lety i bolest duševní. To je možná ještě větší mrcha. Vyzpovídal jsem se vám tehdy ze svých pocitů v audionahrávce UKŘIŽOVANÝ zde.
Sice bolest snáším poměrně dobře, ale trvale přítomnou bolest snést nelze. Už párkrát jsem si do noci zakřičel:
"Pane Bože, to bolí, za co mě tak trestáš!"
Odpovědi jsem se nedočkal. Jen jsem si tak ulevil a odpověděl si sám:
"Za toho Ukřižovaného? To jsem se za nikoho nevydával. To jsem jen velice expresivně vyjádřil své pocity veřejně lynčovaného člověka. To jsem si jen veřejně zanadával na ty zm_dy a Jidáše, kteří jsou toho příčinou. To nebylo, Pane Bože, rouhání! Tak to, prosím Tě, neber!"
Ale, řeknu vám, bylo mi to prd platný. Bolesti mě to nezbavilo.
A tak se smiřuji s tím, že mám novou partnerku Bolest. Doufám, že ji soužití se mnou brzy omrzí. Já to zatím nějak vydržím. Jsem na to konec konců zvyklý.
Jenže každá bolest, ať ta fyzická nebo duševní, se prý ukládá v srdci. A to moje je po infarktu v roce 2008 v dezolátním stavu. Mám to černé na bílém až z IKEMu. Jestli to vydrží Ono, se vám zaručit nemohu. Za své srdce se mluvit ani psát neodvažuji. Je totiž navyzpytatelné a nejsem jeho pánem. -sv-
—————
