Nepovím

Jméno kapitána ledečských fotbalistů se v letošní sezóně krajského přeboru objevuje poměrně často mezi střelci, občas i mezi nositeli žluté karty a hlavně mezi jmény v sestavě kola, kde je letos nejčastěji zařazovaným hráčem ze všech účastníků krajského přeboru Kraje Vysočina. Včera ve vyhroceném utkání v Okříškách rozdal rozhodčí ledečským hrářům 8 (slovy osm!) žlutých karet, odpískal proti nim v 74. minutě penaltu, kterou domácí proměnili a otočili tak 20 minut před koncem skóre zápasu ve svůj prospěch. Rozhodčí Ledečákům navíc vyloučil v té době i dva hráče, ale také nařídil v jejich prospěch další dva pokutové kopy, které ledečský kapitán a stoper proměnil. Ten druhý, a to vítězný, v 93. minutě utkání. Přitom odehrál jako jeden z mála Ledečáků celý zápas bez žluté karty! To je kapitán! Jmenuje se Martin Nepovím.

Při psaní jeho příjmení si vždycky vzpomenu na jeden letitý vtip ze života:

V Leštině u Světlé žil pan Nevim. Hned na kraji obce kousek nad železniční přejezdem. Pan Nevim, zavalitější a růžolící to člověk, se jednoho dne vypravil vlakem do Světlé nad Sázavou. Ve vlaku přisedl k partě nádražáků, mezi nimiž seděl i pan Nepovím. Oba dva se dobře znali. Jeden nevěděl a druhý nechtěl říct. Těsně před Světlou přišel do vagónu průvodčí se svým obligátním: 

"Přistoupil někdo? Jízdenky prosím."

Pan Nevim, vstal a hrnul se ke dveřím. Jízdenku totiž neměl. Kdyby přišel průvodčí dřív, tak by si ji i koupil, ale teď už má smůlu, říkal si v duchu. Průvodčího ho však zastavil a vyžadoval jízdenku. 

"Já už musím vystupovat," odpověděl pan Nevim. 

"A máte jízdenku?" nedal se odbýt průvodčí. 

"Nemám, ale už  ji nepotřebuju, vystupuju!" trval na svém Nevim. 

Průvodčí pohotově vytáhl tužku a bloček s doplatkovými jízdenkami a zeptal se: 

"Jak se jmenujete?" 

Pan Nevim popravdě odpověděl: "Nevim." 

Vlak už zastavoval, průvodčí svým tělem zatarasil přístup ke dveřím a rozčileně se černého, vlastně růžolícího, pasažéra  zeptal: 

"Sakra chlape, jak se jmenujete!"

"No říkám Vám, že Nevim," odpověděl vystupující, odstrčil průvodčího stranou, otevřel si dveře a byl venku. 

Průvodčí vyskočil za ním, ale pan Nevim si to už štrádil rychlým krokem z nástupiště pryč. Průvodčí přistoupil k výpravčímu a zeptal se udýchaným hlasem: 

"Nevíte, jak se jmenuje támhleten pán?"

Výpravčí odpověděl: "Kterej? Ten kulatej, jak utíká? Nevim" a písknul na píšťalku na znamení odjezdu. 

Průvodčí zasakroval, mávnul rukou, nastoupil zpět do stejného vagónu, šel rovnou za partou nádražáků a zeptal se pana Nepovíma: 

"Jak se jmenoval ten chlap, co tu s Váma seděl?"

Pan Nepovím slušně odpověděl: "Nevim." 

Průvodčí se znova rozčílil: 

"Nevím, nevím, nikdo tady najednou neví, jak se jmenoval. To je zajímavý. Víte aspoň, jak se jmenujete Vy?"

Dostalo se mu opět pravdivé a stručné odpovědi: "Nepovím." -) 

-sv-