Není kroupa jako kroupa

Není kroupa jako kroupa, aneb co kroupy tají, když tají.

Před měsícem zasáhlo řadu míst u nás krupobití, objevilo se i v Ledečské kotlině, naštěstí jen v menší míře. Odkud se ty kroupy berou, jak vznikají, co je jejich příčinou? Odpověď je jednoduchá: Padají z nebe. Ale tam odsud padají i ptáci, letadla, meteority, sluneční paprsky, trosky kosmických lodí, bomby, americké žvýkačky, volební letáky, parašutisté, pozdravy od ptáků, padající hvězdy, padlí andělé, hromy a blesky, popílek, déšť, sníh. Ale proč kroupy?

Na podobné otázky odpovídal před týdnem na ČRo Dvojka v pořadu Meteor meteorolog Martin Novák takto:

Ten princip je podobný pro všechny druhy atmosférických srážek. Pro lepší pochopení: oblaky nejsou složeny z páry, ale z vodních kapek nebo ledových krystalků a vznikají při vzestupných pohybech, kdy se vzduch ochlazuje, až dojde ke kondenzaci vodní páry, případně sublimaci, to znamená, že se pára změnila hned na ty ledové krystalky, no a ty kapky nebo ty krystalky pak drží ve vzduchu právě vztlaková síla těch vzestupných pohybů. No a srážky vlastně vznikají tak, že musí vzniknout tak velké částice, ty vodní kapky nebo kousky ledu, že už svojí tíhou překonají tu sílu vzestupných pohybů.

Dochází ke spojování kapek chaotickým pohybem v tom oblaku a ke spojování ledu a vody. Když se ledový krystalek potká s vodní kapkou, tak ta vodní kapka se v blízkosti toho krystalku vypaří a ta vodní pára se přidá do krystalické mřížky toho ledu. Takže vznikne větší kousek ledu a k tomu ještě teplý májový deštík.

U přeháněk, které nám vznikají v bouřkových oblacích, jsou rychlosti těch vzestupných pohybů v řádu metrů za sekundu, při těch rychlostech se udrží ve vzduchu i větší kousky ledu a vypadávají potom při větších velikostech. Ty letní přeháňky začínají velmi velkými kapkami, v zimním období můžou vypadávat i krupky, malé kousky ledu s velikostí do půl cm v průměru.

No a kroupy, ty už vyžadují významný oblak s vysoko položenou horní hranicí, co už je ve vrstvě s velmi nízkými teplotami. Běžně ty bouřkové oblaky, které produkují kroupy, mají horní hranici tam, kde končí troposféra, tzn. při teplotách -50,  -60 stupňů Celsia. Zde jsou ty rychlosti ještě větší. V podstatě ty vzestupné pohyby mají  rychlosti až desítky m/s. No a ty už udrží ve vzduchu lecos.

Jde také o rozložení rychlosti. V oblaku jsou části, kde jsou ty rychlosti nižší, dokonce na zadní straně toho oblaku jsou i sestupné pohyby, kde dochází potom k pádu největšího množství srážek z bouřkového oblaku. Kroupy vznikají v oblaku tak, že mění svoji polohu uvnitř oblaku a když se vyskytnou v té části s nižší rychlostí vzestupných pohybů, začínají propadávat vlastně do nižších vrstev oblaku, kde se zase potkávají s ledovými kapkami a ty částice ledu se opět zvětšují, pak dojde zase k nasátí do hlavního proudu, který je zvedne do větší výšky, kde ten kus ledu pevně umrzne a když se toto děje opakovaně, tak to umožňuje vznik větších, větších a větších krup. Takže tímto způsobem pak vznikají i ty největší.

Jakou rychlostí kroupy dopadají na povrch? Záleží na velikosti krup a na intenzitě sestupného pohybu. V zadní části bouřkového oblaku tyto pohyby mohou dosahovat také rychlostí až v řádu desítek m/s, tzn. v extrému i přes 100 km/hodinu.

Jak to, že kroupy neroztají, ale spadnou celé až na zem?

K tomu tání během pádu dochází, ale to tání je pozvolné, povrchové a při tom rychlém pádu kroupa nestihne roztát úplně celá. Máme dva základní typy krup, a to sice jednojaderné, tedy ty opravdu kompaktní kusy ledu, které vznikaly prostě najednou, ty tají velmi pomalu. Pak máme slepence krup, u nich vlivem tání dochází k rozpadu na menší kusy a k rychlému tání.

Kroupy rozhodně nejsou letní specialitou. Na podzim má jejich výskyt sice takový malý útlum, ale v zimě a na jaře jsou poměrně časté, většinou je to v podobě krupek, těch malých kousků ledu v průměru do půl centimetru.

Podmínky pro vznik a vypadávání velkých krup jsou splněny jenom v létě, kdy je větší dynamika, což je dáno tím velmi teplým povrchem a rychlým poklesem teploty s výškou, dosahuje se vyšší horní hranice těch bouřkových oblaků, které dokonce i někdy prorazí tropopauzu a konči vlastně ve spodní stratosféře, takže se pohybujeme už někde kolem 15 kilometrů nad povrchem. 

Na našem území se mohou objevit kdekoli, protože pro krupobití je typický velmi výrazně lokálně omezený výskyt. Vyskytují se jenom v úzkých pruzích pod postupujícími jádry bouřkových oblaků, ta šířku pruhu je menší než je velikost i menších obcí, tzn, u vás sice budou padat kroupy, ale sousedi o několik chalup dál už o žádných kroupách vědět nebudou.

Takže platí úměra, že do čím větší výšky se mrak dostane, tedy čím větší rychlost má vzestupný proud vzduchu, tím větší kroupy z něho vypadnou. Dalo by se říct, že kroupy mají rády houpačku. Nahoru dolů, nahoru dolů. Při každém takovém cyklu se kroupa zvětšuje a zvětšuje, až vyhraje nad proudem vzduchu a propadne se na zem a pak prásk do kapoty auta a pojišťovno, plať.

Hlavně neuronit kroupu pod poškozenou střechou.  -sv-