Návrat na sepsi

Tak se vám zase ozývám ze septické chirurgie jedné okresní nemocnice. Ráno mě vyholil zřízenec Lukáš ve zvláštní místnosti s lůžkem v pobříšku. Upozorňoval jsem ho, ať dá pozor na mé nářadí, že ho budu ještě potřebovat, neb nejsem vyčůraný. :-)

 

Pak jsem musel čekat na pokoji na vizitu. Přišel sám velký vedoucí oddělení se Šůšou. Podivovali se, že nejsem připojen k VAK systému.  Vysvětlil jsem jim, že se hadička sama od sebe uvolnila z houbičky na ráně a sjela po posteli jak užovka na zem. Možná, že tomu tak mělo být, protože rána je podle nich čistá a vypadá dobře, což mi 2x opakovali oba a dalších bolestivých nocí s podtlakově odsávanou ranou jsem tím byl snad ušetřen. Jako třetí vzadu se na mě zaučoval nějaký mladý doktor, kterému oba na přeskáčku vysvětlovali, co je to amputace a co VAK systém a co angiografie dolních končetin, která mě za chvíli čeká. Jen si tak myslím, že tou mělo moje léčení začínat a ne končit. Možná bych pak z nemocnice odcházel bez holí a se všemi prsty.

 

Zatím mě na tu cévní "operaci" sestřičky Míša, Hana a Jana připravují. Já jsem se sám již vykoupal ve sprše, abych jim na sále Angio nesmrděl a teď ležím v čistém pyžamu na lůžku a podrobuji se kapačce do žil, což je už součást té angioprocedury. 

 

Po zákroku na cévním budu muset ležet 4 nebo taky 12 hodin nehnutě na kutě. UF!

 

Sestřička Míša, kterou jsem na děkovném kornoutu s oříšky při nedávném propuštění do domácího léčení s označil jako Rozcuchaná zlatá Fabia, se ke mně včera hned po převozu hlasila, že se kvůli mně teda učesala a že jí oříšky moc chutnaly, že je spořádala sama s malou dcerkou a že je rozvedená. :-)

Sestřička Hana, označené jako Šéfová Hana, za mnou taky přiběhla s úsměvem a poděkováním. Její kraťoučké blonďaté vlasy jí za těch 10 dní zkudrnatěly jak ovečce. To asi těmi starostmi nebo mrazy. :-)

Sestřička Lucka, které jsem ke jménu na děkovném kornoutu připojil srdíčko, se přišla zeptat, kde jsem ty oříšky koupil, že byly moc dobré a její fungl nové zuby za stotisíc je zvládly.

 

Takže na sepsi žádná skepse ani arogance jako na intermediární péči. O té jsem jim také všem vyprávěl. Zde vládne čistota, pohoda, ochota a porozumění. Tam dril, přísnost, odmítání a arogance. Ne sice u všech, ale byly to projevy dost časté. Možná, že jsem je vyprovokovával k takovému jednání já sám. Vlastně ne já sám, pak také ještě doktor Pavel a někdy i kolega Otakar, který na to ale nereagoval a tvářil se, že neslyší. V jeho 87 letech to vyadalo důvěryhodně.

 

Nyní jsme opět spolu na pokoji. Ležíme si na lůžku, jak nám to vyhovuje, žádné zbytečné kablíky a hadičky nás nepoutají k posteli, chodíme si na toaletu a do sprchy podle své potřeby, jíme v sedě, vleže, či ve stoje, jak se nám zlíbí, nikdo nám neměří, kolik jsme toho vypili a vyčůrali, jak častá, tlustá a hustá byla naše stolice, nikdo nás nechodí polohovat, nenutí cvičit a přitom náš zdravotní stav je stejný, jako tam nahoře na IMP. A hlavně, sestřičky, sanitářky i upratovačky se na nás usmívají. Tak to má být. Ještě aby se nám naše bolístky brzy zahojily. -sv-