Můj třetí pohřeb

Potřetí a naposled jsem předstoupil před pozůstalé v ledečském kostele sv. Petra a Pavla koncem října 2009, kdy se zde jeho rodina a ledečská veřejnost loučila s panem Františkem Plevou poté, co byl 8. října 2009 oceněn skleněnou medailí II. stupně z rukou hejtmana Kraje Vysočina a o dva týdny později dne 20.10.2009 zemřel.

Vážená paní Plevová, zarmoucená rodino, vážení pozůstalí, smuteční hosté,

předstupuji před vás jako představitel města, které se dnes loučí s panem Františkem Plevou, přicházím z ledečské radnice, na které od úterý visí černý prapor, z radnice, pro kterou pan Pleva spoustu let pracoval a kde pro něho truchlí řada přátel.

Osudy a dějiny našeho města zůstanou již navždy s panem Plevou spojeny, neboť to byly právě osudy a dějiny našeho města, historie Ledče nad Sázavou a ledečského regionu, které pan Pleva po celý život studoval a dokumentoval. Ať už jako fotograf komunálních služeb, fotograf soukromý nebo pracovník ledečského Informačního centra. Zanechal nám tu po sobě nesmazatelnou stopu v podobě řady drobných publikací i výpravných knih, řady článků a fotografií v místním i regionálním tisku. Za tuto jeho publikační a propagační činnost mu bylo před třemi týdny uděleno nejvyšší ocenění kraje Vysočina II. stupně – skleněná medaile. Obdržel ji z rukou hejtmana kraje Vysočina společně s takovými velikány, jakými jsou rychlobruslařka Martina Sáblíková, horolezec Radek Jaroš a astrolog Josip Kleczek. Přijímal ji s pokorou a se slovy: velice si toho cením, jsem jen obyčejný člověk. Pan František Pleva však byl tím, co dokázal a vyznával, člověk neobyčejný. Knihy Ledeč nad Sázavou Dějiny města, Toulky Vrchovinou, Staré pohlednice HavlíčkobrodskaHavlíčkobrodsk, Sázava milovaná, Želivka naše řeka, Vrchovina neznámá, ale také obnovený židovský hřbitov a synagoga jsou obdivuhodným dílem historika samouka a ledečského patriota, které nám tu po sobě zanechal. Skleněná medaile kraje Vysočina mu proto byla udělena právem.

Patří mu i úcta a obdiv nás všech, kteří jsme se s ním přišli dnes do chrámu páně rozloučit. Kostel sv. Petra a Pavla je tím pravým místem k rozloučení s člověkem, který význam této sakrální gotické stavby mnohokráte popsal, zobrazil a hlásal do světa. Je na místě zde a v tuto chvíli vzpomenout slova Františka Plevy, který doufal, že fyzickou smrtí vše nekončí, že přeci musí něco existovat i po.

Přál bych si dnes na tomto místě, aby toto obyčejné vyznání neobyčejného člověka Františka Plevy platilo, nejen pro něho, ale i pro nás všechny, kteří jsme se dnes s ním přišli rozloučit.

Pana Františka Plevu v jeho 64 letech zradilo zdraví. Stojíme nyní u jeho rakve plni vzpomínek a zármutku. Skláníme úctu člověku, který pro naše město mnohé vykonal a který zůstane nadlouho v našich srdcích.

Jako starosta města se s panem Františkem Plevou jménem vás všech loučím. Čest jeho památce. Ať odpočívá v pokoji.