Můj rodný dům aneb zpět ke kořenům

Při vyslovení těchto slov se mnohým z nás vybaví nádherná píseň Pavla Bobka (1937-2013), kterou do svého repertoáru převzal od amerického zpěváka a skladatele Bruce Springsteena (1949) s českým textem Michaela Žantovského (1949). V roce 1987 byl na sídlišti Barrandov v ulici Dreyerova natočen působivý videoklip s Pavlem Bobkem v hlavní roli, který výstižně ztvárnil pohledy vesnického kluka z okna sídlištního bytu, což jsme taky v tu dobu nevědomky mockrát zažívali asi tak jako Otík z Vesničky střediskové.

„Kouknu z okna na jih a vidím beton, kouknu z okna na sever a vidím zase beton, na západ, kde je les, okna nemáme," stěžoval si mi kdysi synovec Bohumil, než se rozvedl, odstěhoval z nedalekého města,  aby se vrátil zpět do rodného domu. On na to přišel již ve třiceti, mně to trvalo s ohledem na mé lásky, děti a práci dvakrát tak dlouho. „Kouknu z okna na Rašovec a vidím asfalt a beton" :-)   

Při vyslovení slov MŮJ RODNÝ DŮM dnes se můj pohled zatoulá do okna naší chalupy na dům, který na rozdíl od toho Springsteenova,  nebo spíše Žantovského, stále stojí a žije, a to pouhých 50 m vzdušnou čarou od PC, na němž píši 8. března 2016 večer tento fejeton.  Uvědomuji si dobře, pokorně a s úctou, že to ale a není jenom MŮJ rodný dům. Je to NÁŠ rodný dům, neboť se v domě č.p. 19 ve Štěpánově narodilo v letech 1946 – 1959 devět dětí Vrbových a o generaci předtím v letech 1910 – 1929 osm dětí stejného příjmení.  

Vždy, když jsem na základní škole v Golčově Jeníkově něco vyvedl (nebylo to zas tak často), tak si mě paní učitelka Semerádová, vrstevnice mých více či méně významných tet učitelek a strýčků výzkumníků, pozvala do sborovny a před celým učitelským sborem spustila: „Teta Lída, teta Máňa, strýček Standa, strýček Jenda, strýček Pepa, Ti, kdyby to viděli, co z Tebe roste!" Vyjmenovávala jich jenom pět, neboť teta Anna v tu dobu již odpočívala na hřbitově v nedalekém Radinově a její malý bráška Václav také, ani nevím kde. Ti už nic vidět nemohli, teda alespoň z tohoto světa nemohli. Osmým do kompletního počtu byl můj otec Bohumil, ten však nejlépe věděl, co ze mně opravdu roste. Několikrát za život jsem si při různých situacích a etapách  svého života na slova paní učitelky Semerádové vzpomněl a říkal si s úsměvem: „Ti, kdyby to viděli!"

Náš rodný dům jsem si v roce 1986 dosti naivně až neuměle namaloval a zavěsil na stěnu sídlištního bytu. Později jsem k němu připojil zvětšeninu barevné fotografii mých báječných rodičů a mnou vytvořený portrét mého otce Bohumila. Tyto mně důvěrně známé obrazy mi nyní dělají společnost na chalupě 50 metrů vzdušnou čarou od NAŠEHO rodného domu.  Stanislav, svobodný pán ze Štěpánova