Můj první pohřeb
30.03.2017 09:55
Hned v prvních dnech po mém nástupu na radnici zemřela výrazná ledečská osobnost, pan Stanislav Tejkal. Byl jsem připraven, že během týdne se za město zúčastním posledního rozloučení, kde také krátkým smutečním projevem uctím jeho památku. Rozloučení se konalo 8.března 2004 v ledečské obřadní síni. Dostavil jsem se tam v dostatečném časovém předstihu, abych se na svém vystoupení domluvil s pohřební službou a rodinou. Nic proti tomu nenamítali, naopak. V obřadní síni jsem se tenkrát poprvé setkal s novým ledečským knězem Janem Bártou, který již byl nachystán k obřadu, vystoupal po schodech vzhůru za rakví a smutečními hosty. Po deseti minutách se vracel zpět a již ze schodů hlásil: "Není tam žádný ceremoniář, Doležal nepřišel. Pane starosto, musíte to zvládnout sám jako já."
To mě trochu zaskočilo. Obrátil jsem se na manžele Pavlasovi se slovy: "Musíte tam někdo se mnou!" Paní Pavlasová byla v domácím obleku. "No Vy ne, ale ty Pepíku jsi v černém obleku, ty bys mohl." "Kdepak, já tam nepůjdu, já na to nejsem. Ty to nějak zvládneš."
A tak jsem vyrazil nahroru po schodech sám a zvládnul to.
Přednesl jsem svůj připravený smuteční projev. Uctil památku zesnulého, vyzval k tomu i přítomné, projevil soustrast pozůstalé rodině. Přitom bedlivě sledoval hudbu a reakci přítomných. Vše proběhlo bez jakýchkoli problémů a důstojně.
Mezi smutečnými hosty byla i paní Maruška, se kterou jsem se později setkával ve stacionáři Petrklíč, kde jako důchodkyně pomáhala s péčí o postižené děti. Když jsme se více spřátelili, tak se na mě obrátila s prosbou: "Víš Stando, já jsem byla na pohřbu Standy Tejkala a ty si tam tak krásně mluvil. Až umřu, musíš mi tam taky tak promluvit!"
Slíbil jsem to a s úsměvem dodal: "Ale, Maruško, zatím nikam nespěchej, prosím tě." :-)
Když se blížil konec mého působení na radnici, jsem pak kdykoli při setkání s Maruškou si klepal na hodinky jak Hujer ve filmu Marečku, podejte mi pero a říkal opět s úsměvem: "Maruško, už je čas." Dělám tak až dosud.
Protože mi ten smuteční pohřeb připomíná i po těch letech více tehdejších účastníků, dovoluji si ho na závěr připojit a tím také Ledečákům připomenout Stanislava Tejkala a můj první pohřeb. -sv-
Vážení smuteční hosté, truchlící pozůstalí, paní Tejkalová,dovolte, abych Vám v tuto smuteční chvíli vyjádřil jménem města Ledeč nad Sázavou i jménem svým hlubokou soustrast a v několika krátkých větách uctil památku Vašeho manžela, tatínka a dědečka, poctivého a obětavého člověka pana Stanislava Tejkala.Osud tomu chtěl, abych v předvečer jeho náhlého úmrtí jsem stejně nečekaně a náhle převzal starostenskou štafetu, abych se vydal v jeho šlépějích. Nemám na mysli šlépěje jeho politické dráhy, ale šlépěje rozvážného, obětavého a upřímného člověka, šlépěje hluboké, které nezavěje čas ani vánice. Ač pan Stanislav Tejkal vykonával v politickém i pracovním životě řadu významných funkcí, zůstával pro většinu z nás Standou Tejkalem, upřímným a milým člověkem, který po mnoho let nezištně hájil zájmy svých spoluobčanů, našeho města a vykonal tak v jeho prospěch mnoho dobrého, vždyť i tato obřadní síň vznikla jeho přičiněním.Při vzpomínce na Stanislava Tejkala se mi vybavují tři setkání. První je z listopadu 1990, kdy s klidem a rozvahou dokázal čelit výpadům radikálních členů zastupitelstva města při povolebních jednáních, druhá z 1. února 1997, kdy se státním znakem na prsou a šibalským úsměvem v očích mě oddával a třetí z konce minulého roku, kdy jsem se s ním naposledy zdravil v naší ulici, kam často docházel na návštěvu za svojí dcerou a vnoučaty. Tato tři setkání výstižně charakterizují rozvážného a nebojácného politika, rozšafného šibala a obětavého tatínka a dědečka, jakým pan Stanislav Tejkal byl. Takového si ho uchovávám v srdci.Loučíme se nyní s naším přítelem, panem Stanislavem Tejkalem. Nemoc jej donutila odejít nejprve z veřejného, poté z pracovního života a nyní i ze života světského. Plni zármutku dáváme našemu příteli poslední sbohem a skládáme čest jeho památce.8.3.2004
Ten poslední odstavec jsem dopředu připraven neměl. To byla moje improvizace za chybějícího ceremoniáře. -sv-
—————
