Mostní prohlídky

Pád lávky v Troji vyvolal nejen rozruch a otázky, jak se to vůbec mohlo v dnešní době a navíc v hlavním městě stát, ale  probouzí i vzpomínky, jak tomu bylo v Perle Posázaví v roce 2006, kde ještě přes řeku Sázavu vedla nehezky prohnutá a popraskaná 50-ti letá lávka taky z předpjatého betonu, na kterou se při lednovém ohňostroji v roce 2005 uspořádaném firmou ATOS na počest slavnostního otevření zimního stadionu nahrnula snad stovka lidí a já trnul hrůzou, zda to lávka vydrží. Tehdy jsem si po roce na radnici prvně uvědomil zodpovědnost za městské lávky, kterých je dodnes po městě několik. Každá z nich by měla mít každý rok mostní prohlídku a samozřejmě žádná žádnou neměla.

Jako první proto přišla na řadu lávka u Sokolovny. Výsledkem kontroly bylo bezodkladné uzavření lávky, její následná demolice a výstavba lávky nové. Následovala lávka u Kovofiniše, kde Technické služby provedly výměnu prorezlých ocelových profilů, nátěry a novou výdřevu. Lávka za pilou v Pivovarském údolí byla v tu dobu již rok opravena v rámci odstraňování škod po bleskové povodni z roku 2004. Lávka za Kovofinišem naštěstí městu nepatřila a byla již uzavřena nebo vlastně částečně stržena.

Do toho všeho přišla velká povodeň na konci března 2006. Hladina v řece vystoupala až na hrozivých 221 cm a zaplavila pochůznou plochu uzavřené lávky u Sokolovny. Nezbývalo nám nic jiného, než dát na modlení, aby to přežila. Opět naštěstí přežila. Lávky by škoda nebylo, nemuseli bychom utrácet za její demolici, ale ty následky pádu betonového tělesa lávky do rozbouřené Sázavy bych městu ani dnes nepřál. Finančák by odnesla velká voda - to by bylo neštěstí! :-)

Když voda opadla, rozpomněl jsem se ještě na lávku u Vilémovic pod Hájem. Vyrazil jsem se tam jednu sobotu s foťákem a služební Toyotou podívat. Pouhým okem jsem zjistil, že nejmladší z ledečských lávek je po povodni posunutá na ložiskách, vše nafotil a rozhlížel se kolem, co ještě povodeň napáchala. Při pohledu přes louku směrem ke Sluneční zátoce jsem zahlédl přibíhajícího vlčáka, jak uši přilepené k hlavě mocnými skoky se nezadržitelně žene k lávce. O jeho "přátelství" ani asistenci jsem ani trochu nestál. Na nic jsem nečekal a rozběhl jsem se taky směrem k autu vlčákovi tak nějak naproti. Na poslední chvíli jsem stihl dálkovým ovládáním auto odemknout, otevřít dveře a naskočit do auta. O zavření dveří se postaral mocným skokem již snad 80 kilový vlčák sám. To bylo vo fous! Moc nechybělo a posunul by asi ložiska v kolenou i mně.

Lávku u Vilémovic jsme nechali opravit odbornou firmou, které se velké vody ani velkých vlčáků nebojí, a nebudu asi daleko od pravdy, když zde napíši domněnku, že od té doby se zase žádné mostní prohlídky nekonají. Pokud konají, je jen dobře. 

Článek byl napsán stylem z jedné vody načisto, jako tenkrát ty mostní prohlídky. -sv-

Uzavřená a zaplavená lávka u Sokolovny 1. dubna 2006 v 9:42 hodin ráno.  Foto -sv-

Grafické porovnání povodní v roce 2005 a dvou velkých vln v roce 2006. Autor -sv-

Letošní znamená v roce 2009. To je ten pravý nejnižší sloupec. Vefle něho je rok 2006.