Moje letošní jubilea

"Někdy se to schumelí, jeden ani netuší,"

zpívá Petr Janda ve své písni Nech to být. A mně se to schumelilo letos. Samá výročí! No počítejte se mnou:

- před 60 lety - 27.1.1957 mi byly 4 roky :-) To byly časy!

- před 50 lety - 21.6.1967 jsem dal a dostal svoji první pusu

- před 40 lety - 10.9.1977 jsem se poprvé ženil

- před 30 lety - 31.3.1987 jsem ukončil svoji fotbalovou kariéru

- před 20 lety - 1.2.1997 jsem se podruhé ženil

- před 10 lety - 1.12.2007 se narodil můj druhý vnuk Pepa

- před 2 lety  -  14.9.2015 jsem se podruhé rozváděl 

V mezidobí se toho odehrálo taky dost a dost často i hezké chvilky. Na svět třeba přišly moje tři dcery Renata, Lenka a Štěpánka, jenže ani jedna z nich letos neslaví kulatiny. (To jen, že o nich vím a že je mám rád. Pavla a Davida taky.) 

Pak mě taky napadalo, při tom letošním schumelení a při poslechu písně Petra Jandy, že když se to někdy schumelí a jeden ani netuší, že je potřeba si říct:

Nech to být, to se stává,

kdekdo bral míň, než dává,

vždyť ta tvá hořká káva

dá se pít.

Nech to být, to se stává,

špatný den, marná sláva,

hrajem dál, malá dává,

nech to být.

 

K čemu ty vrásky?

K čemu ty můry?

K čemu ty stíny?

K čemu ty nářky...?

 

Nech to být!

Ty někdy zábly, někdy hřály

a život jde dál ...