Modrásek versus Vikingové

Včera proběhla na břehu Sázavy u lomu Velká stráň další Vikinská bitva. Vikingům v Ribe se tentokrát postavili nikdo jiní, než taky Vikingové. Vlastně ještě jeden nepřítel se jim postavil na odpor - jmenuje se Modrásek. To je jeho jméno rodové, těch druhových zná příroda snad na třiatřicet. Ten ledečský je snad očkovaný. Ale popořádku.

Vikingové se do Perly Posázaví přesídlili někdy v prvním desetiletí 21. století za vlády Špidly I. Přišli až z Krucemburku od rybníku s příznačným názvem Řeka. Tam tehdá žili s Modráskem v dokonalé symbióze. Vikingové na pláži a Modrásek na druhém zarostlém břehu. Po vikinské invazi na Ledečsko hledali vhodné místo, kde by se mohli usadit. Nejprve koketovali s  Notorburky, pak se Sluneční zátokou a také s loukou u Vlka na levém břehu pod Zahájím. Nakonec před třemi lety konečně objevili o kousek výše proti proudu řeky Sázavy taky na jejím levém břehu nádhernou louku před lomem Velká stráň. Svedli zde v minulosti dvě ukrutné bitvy, vždy louku před bitvou posekali, v bitvě ubránili a po bitvě uklidili ke spokojenosti všech bojovníků, trhovníků, návštěvníků i místních konšelů.

Letos se jim však postavil na odpor bojovník nejsilnější. Pastavou sice nepatrný, barvou velice nevinný, ale zákony chráněný - sám vzácný Modrásek očkovaný. Vikingové si ho všimli již loni a předloni. To si tam během přípravy bitev o Lindisfarne a Dublin a stavby opevnění jen tak v klidu poletoval mezi jejich stany a v okamžiku boje se stáhnul velice rozumně kamsi do ústraní. Zasáhnout ho mečem, šípem či kopím by bylo obtížné, snad i nemožné, zašlápnout Modráska nektarem krvavce opojeného v trávě však by možné bylo. Vše by určitě vyřešilo maličké Modráskovo brnění, ale kdo se s tím bude plést, šít, kovat, nýtovat a oblékat, když není jasno, kolik těch Modrásků na louce vlastně přebývá. 

Ochránci přírody proto vstoupili v jednání s organizátory bitvy. Ty loni při prvním jednání zastupovala TaRenda. Po skončení jednání mi volala: 

"Tati, tak jsme se dohodli, ochránci přírody byli rozumní, zástupci města také, sekání louky bude muset proběhnout před obdobím rozmnožování Modráska, než rozkvete květinka krvavec toten, do které samička Modráska naklade svoje vajíčka. O to se postará majitel pozemku - město. Teda né o to kladení, ale o včasné posekání. V období konání bitvy už rozmnožení malí motýlci poletují kolem řeky a před Vikingy utečou teda vlastně uletí. Zaplať pánbů." :-)

Napadlo mě, že by vše mohlo vyřešit naočkování toho modrého krasavce proti totenu. :-)

Jenže po roce, když TaRenda pokorně a uctivě zažádala konšele o povolení k dočasnému užívání louky, se situace opakovala. Opět musela jednat s majetkáři a opět také ochránci přírody. Ti, se kterými jednala loni, již na ochraně přírody nepracují, či co. TaRenda, jako správná matka pluku, se obrnila trpělivostí a vyrazila na diplomatické jednání znovu. Opět měla štěstí, že narazila na homo sapiens - lidi rozumné a moudré, kteří potvrdili loňskou dohodu. Termínu bitvy první nebo druhou srpnovou sobotu generace Modrásků bránit nebude! 

Radní také souhlasili a tak TaRenda mohla konečně za pět minut dvanáct obtelefónovat přátele šermíře, historické hudebníky, ledečské divadelníky, moderátora, fotografy, hasiče, kolotočáře, hospodské, zajistit sezení pro hodovníky, pytle na odpadky, navštivit a pozvat nedalekou historickou sklárnu, našít kostýmy, sestavit scénář, vyrobit plakáty, vylepit je nebo zajistit jejich vylepení, reklamovat jejich stržení či přelepení, informovat média, založit si na "stará" kolena pro snazší komunikaci se světem FB profil, objednat mobilní WC, nádrž s pitnou vodou, sehnat výběrčí vstupného, ohraničení bitevního areálu, hlídání svojí neposedné dcerušky, sledovat meteorologické předpovědi, dát na modlení a doufat, že bude v sobotu 8. července hezké počasí a že lidi přijdou, aby to celé pachtění a snažení nepřišlo vniveč. 

A přišli. A v hojném počtu. Vzali sebou tentokrát spoustu dětí, na které čekaly dětské hry a soutěže s vikinskou tématikou, ale také tentokrát poprvé i moderní atrakce - nafukovací hrad a skákací trampolíny, na kterých se děti mohly vyřádit. Historické dřevěné kolotoče jsou sice krásné a stylové, ale pro dnešní děti pomalé a s prominutím už trochu nudné. :-)

Spokojenost byla na všech stranách. I stánkaři byli spokojení. V boji došlo také na krvavé zranění. Rytíř Kaktus z Haškovky utrpěl sečné zranění na své tvrdohlavé hlavě. Smekla se mu s ní při pádu mezi krvavce ocelová helma, na kterou právě mířil soupeřův meč. Jizvy a šrámy jsou ozdobou každého muže, natož bojovníka. Byl na místě skoroodborně ošetřen a TaRenda mu navíc ránu starostlivě pofoukala. Dobrý bude, Kaktusi a Modrásku, dobrý bude. :-)

Po bitvě je třeba převzít pokladnu, vyplatit účinkující, posedět večer se šermíři, následující dny uklidit bojiště a vypořádat se s účetnictvím, dokumentací bitvy, fotogalerií a taky rodinou. Pak si v pondělí večer sednout k FB a odpovídat na reakce někdy milé a někdy poťouchlé. :-) To mi nejde na rozum!? Po kom ta holka je!? :-)

Na všem se podíleli i hlavní vojevůdce Jan a lodivod drakkaru Tom. Dobrá práce, chlapi! 

Fotografii od Štěpánky, sestry Ta Rendy, po čase doplníme. -sv-

O akci informuje pondělní HB deník v článku s Fotogalerií Denisy Šimanové zde.

To je on! Nebo ona? Modrásek očkovaný sedící na krvavci tetonu vysvlečen z brnění.

Boj! V bojové vřavě si Štěpánčin objektiv vybral srážku vojevůdce Jana s přesilou.