Milé setkání

Vycházel jsem zrovna z chirurgické ambulance, co vycházel, belhal jsem se zafačovaným chodidlem za doprovodu své dcery Štěpánky, když v tom jsem na sedečkách v čekárně zahlédl známý usměvavý obličej. Belhání nebelhání jsem k němu hned zamířil, abych jeho majitelku pozdravil. Vyšla mi okamžitš s úsměvem naproti a na uvítanou povídá:

Jé, co vy tady? Co se vám přihodilo? Ráda Vás zase po čase vidím. Kam jste nám z Ledče zmizel?"

Zodpověděl jsem její otázky a na revanš přidal kompliment:

"Já Vás taky moc rád vidím. Občas si na Vás na té své chalupě vzpomenu. :-)"

"Však já na Vás taky. V Ledči nám chybíte. Zítra jsou volby a já vůbec nevím, koho volit. Nejsou žádné osobnosti."

"Ale jděte, vždyť tam máte mladou a vzdělanou osobnost z Kroměříže," zavtipkoval jsem.

"Dejte s ním pokoj. Ten právě všechno v Ledči zazdil. Školství, kulturu, sport, společenský život. No prostě všechno. Vlastně všechno ne, motokros, ten kvete! Já jsem s ním musela čtyři roky spolupracovat, tak vím své. A co vyváděl potom, když mu to voliči spočítali, to nemá obdoby."

Chvíli jsme ještě klábosili a pak se podáním ruky rozloučili. Milé setkání. :-) -sv-