Marnotratný syn se vrátil

Jak chodím občas po Ledči, od autobusového nádraží na sídliště, střídám trasy, aby to nebylo takové monotónní a abych taky cestou zkontroloval, jak se daří odstraňovat škody po bývalém starostovi. Jednou přes most kopcem nahoru kolem Kartáčovny, podruhé Haberskou až pod Moštárnu, potřetí ulicí 28. října a pak nahoru nově vydlážděnou ulicí Ke Stínadlům. jindy zase Lovčenem, nebo taky přes lávku, kousek Lipovkou kolem Růžku, pak krátce Hálkovou a po schodech do Hlaváčové. A tam jsem ji uviděl. Bílou Volhu 24 - měkoučkou sovětskou krásku! 

"Že by sem Džungan za nějakou brousil? Že by si ani v sedmdesáti nedal pokoj?" řekl jsem si v duchu.

Při příští cestě tou ulicí tam už ale Volha nestála, zato zelený nablejskaný žigulík s brodskou SPZ ano. Tím jezdívala přeci Bobinka. Tak jsem se zase při další cestě Hlaváčovou mrknul u staré bytovky, kde žigulík parkoval, na zvonky a opravdu. Bobinka tam v prvním vchodě od schodů bydlí! 

To se tedy po letech milenecká dvojice odstěhovala ze světelského věžáku do Perly Posázaví a partyzán Džungan se tak navrátil do rodného lůna. To je radosti na starém bělidle a motokrosovém závodišti! Alespoň konečně na stará kolena udělal taky něco pro město. Zastavil pokles místních obyvatel a zvýšil jeho počet o jednu! :-)

Kdysi jsem si chtěl z nakradených pěněz koupit dům naproti. Škoda, že to nevyšlo. Mohli jsme být teďka s Džunganem dobří sousedé. -sv-