Létající Slávek

Včera jsem měl zase svůj létací sen. Tentokrát jsem se však nevznášel jen tak halabala nad krajinou a nenechával si svoji mírně prořídlou ofinu fénovat mrazivým vzduchem, ale vzhledem k inverzi jsem se držel pěkně při zemi a pokoušel se svoje létací schopnosti přízemně využít. Ne, nebojte, nezneužil jsem je k dalším zlodějnám, či k úletům za holkama, ale dal jsem se na sport a začal atakovat rekordní hranice. Na rozdíl od létajícího Čestmíra, který se se svými nadpřirozenými schopnostmi rozhodl uspět ve filmu, kde musel co chvíli čichat ke kytkám, jsem se já, létající Slávek, oblékl do atletického tílka a do trenek a bosky po vzoru Abebe Bikily zaútočil na světové rekordy pouze vlastními silami, bez jakýchkoliv podpůrných prostředků.

Před zraky novinářů a objektivy kamer jsem ve svém snu na štěpánovském atletickém stadionu hravě překonával rekordní hranice jak pro skok daleký a trojskok, tak i skok vysoký. Trochu potíže mi dělal jen skok o tyči - překáželo mi to dlouhatánské bidlo, ale i to jsem nakonec vyřešil jeho včasným odhozením před odrazem. Všechny 4 světové rekordy jsem tak o více jak jeden metr v jednom dni a v jednom snu překonal. 

Můj styl byl prý velice ležérní, v posteli to snad ani jinak nejde, ale stačil na všechny ty pěkně letité rekordy, a to konkrétně jak na Powellových 895 cm z roku 1991 v dálce, Edwardsových 18,29 m v trojskoku z roku 1995, Sotomayerových 245 cm ve výšce z roku 1993, tak i na čerstvých 6,16 m tyčkaře Lavilleniea z roku 2015. Pouze Cimrmanův skok daleký z roku 18?? v bílých dívčích šatech jsem překonal nedokázal. Byl jsem však i zde blízko, jen mi scházely ty šaty. Stejně jako všechna doskočiště mi i všechny šaty mých sester byly malé. 

I tak moje výkony způsobily revoluci ve světě sportu. Překonal jsem totiž i rekordní výkon v hodu kladivem, který jsem si také vyzkoušel. Kladivo ale po pouhopouhé jedné otočce opustilo tribuny stadionu a skončilo daleko v polích a já s ním. Rozhodčí to klasifikovali jako přešlap, přitom to byl očividný přelet. zapomněl jsem se totiž kladiva pustit. Nepomohl nám svým svědectvím ani Srp, který jsme v polích nalezli. Světový rekord Jurije Sedycha 86,74 m z roku 1986 jsem tak prý nepokořil. Nebudu se s nikým pro jedno pitomý kladivo hádat a srp jsem taky nechal v polích ležet. S tím si raději nezahrávat.

Antidopingová komise přímo z Kremlu požadovala všechny moje rekordní skoky zopakovat i s odběrem vzorků, a to nejen A a B, ale dokonce i C. Všechny tři vzorky prokázaly v mé krvi přítomnost hemaglobinu, cukru a inzulínu. Ale ten naštěstí nebyl na seznamu zakázaných látek, i když se vám musím přiznat, že můj létací sen následoval právě po aplikaci nočního inzulinu a třech deci vína. To jsem však komisařům i Pěkné diabetoložce zatajil.

Přesto přezevšechno nakonec moje rekordní výkony do atletických análů zapsány nebudou. Přes_cent Wanek z ústřední anální komise totiž expressis verbis s gustem (nebo Gustou? po moravsky to bude asi s Gustem) poukázal na můj předchozí zápis v trestním rejstříku a hlavně na to, že se moje rekordy neslučují s heslem barana Dúležiténa: Není důležité znát, ale zúčastnit se. Přitom létající Slávek se přeci ničeho ve skutečnosti nezúčastnil, jen si tak pro radost létal, že jo?  

No nic, počkám si na příští amnestii, kterou zajisté nově zvolený prezident, jak u nás bývá zvykem, pro své známé vyhlásí a já se s nimi svezu, a pak si také počkám na příští Olympijské hry, kterých se jako internetový pozorovatel řádně zúčastním, pořídím si i ty bílé dívčí šaty a překonám pak ve svém dalším létajícím snu znovu všechny rekordy i ten Cimrmanův. Mě hned tak moje sny neopustí a nikomu je nedám! Přidám si do nich navíc i skok na lyžích, lyže po odrazu odhodím a odlétnu všem až někam do snových krajin, kde jsou oranžové akorát banány a dlaně místních smyslných vahine. Tak! :-) -sv- 

Jára Cimrman na hřišti Dívčí školy "Minerva" při svém pověstném přeskoku doskočiště.

Létající Slávek nad rodným Štěpánovem poté, co zapomněl odhodit startovací lyže do Vé.