Lepší vrabec v hrsti

Znáte to rčení: Lepší vrabec v hrsti než holub na střeše, slovensky Lepší vrabec v hrsti ako holub na streche? Dnes jsem si ho vyzkoušel na vlastní hrst (hrsť). :-)

Kolem desáté hodiny dopolední jsem dopisoval fejeton Krylovy Pochyby, když v tom mi něco narazilo ze dvora do okna. Okno to přežilo, kámen to tedy nebyl. Že by zase nějaký dětský míč? Byla to taková tlumenější rána. Vyšel jsem okamžitě i s Falcem na zápraží, ale nikde nic nevidím. Žádné děti, žádný míč. Falco byl ale bystřejší než já - opatrně se již plížil po zápraží k oknu, kde v trávě seděl malý ptáček. Zřejmě vrabčáček. Seděl tam jak socha, takový outloučký, tak trochu schoulený do sebe. Žádný velký neposeda to teda nebyl. Stačil jsem zavolat: "Flaco nesmíš!" a skočil psa zadržet. Nebylo třeba, Falco si ho šel jen očichat a s hlavou tu na jednu a tu na druhou stranu si ho zvědavě prohlížel. Vzal jsem vrabčí sochu do dlaní a v levé ruce ji jemně sevřel. Pravou odháněl Falca. Ptačí srdíčko bušilo celým vyděšeným tělíčkem, jako když jsem kdysi objímal nějakou nevěrnici. "Koho se víc to ptačí srdíčko bojí, psa toho obrovského, nebo dědka fousatého?" veršoval jsem si pro sebe samotného. 

Ptáček zpěváček byl po nárazu do okna omráčený, a proto viditelně letu neschopný. Zpěvu také ne. Zkontroloval jsem stiskem dlaně jestli kolem tělíčka nemá páseček s výbušninkami. Neměl. Jiné zbraně, než zobáček jsem neshledal. Jemně jsem mu tedy zafoukal do peříček mezi křídla a po chvilce už sebou začal v mé dlani cukat a pokoušel se mi frnknout. Nevím, co ho víc přimělo k životu, zda teplo a něha mojí dlaně nebo čerstvá vůně zubní pasty Colgate Whitening. A kdoví, zda má vrabčák vůbec nějaký čich? A cit? A strach? A jméno? Kdoví? Srdíčko má, to vím já. :-)

Uschoval jsem ptačího rekonvalescenta na chvilku pod plastovou misku na okenní parapet, jak do inkubátoru nebo babyboxu a došel si pro svůj příruční foťáček Canon. Pak jsem tou šikovnější levačkou znovu ptáčka polapil a pravou se snažil svoji velikonoční návštěvu naslepo zaostřit a vyfotit. No a nakonec jsem vrabčáka postavil na všechny dvě na zahradní houpačku a čekal, co bude. Protřepal si křidélka a popoletěl na nejbližší bez, kde usedl na větev a odpočíval. Ještě jednou jsem se ho pokusil vyfotit a pak ho ponechal svému osudu, protože žárlivec Falco, zavřený ve verandě, hrozil, že zase proskočí zaskleným oknem za námi. Po chvilce jsem se šel k bezu ještě jednou podívat, ale už byl ten ptačí kamikadze zase někde v luftu.

Tak jsem si na Boží hod velikonoční vyzkoušel, jaké to je držet vrabce v hrsti a taky byl přitom svědkem ptačího zmrtvýchvstání. :-) -sv-

-------------------------------------------------------------------------------------------------- 

Po napsání a uložení tohoto fejetonu jsem se na internetu snažil ověřit srovnáním s pořízenými fotografiemi, zda se skutečně jednalo o vrabčáka. Trochu o tom pochybnosti mám. Ten "můj" byl totiž opravdu na vrabčáka takový outlounký a s tmavší hlavičkou po stranách i na krku a tmavými ocasními pírky. Ale co by to bylo jiného? Snad slečna Vrabčáková? Ani na internetu, ani v atlasech ptáků, jsem nic podobnějšího, jak vrabce nenašel. Jen na blogu Burle jsem se dočetl: 

"Nasnímat si tohoto zajímavého ptáka, ať už domácího nebo polního, není vůbec jednoduché. Důvodem je, že on je velký neposeda."

Tak to tahleta moje další nečekaná návštěva ptačího druhu tedy neposeda nebyla, naopak. Ale kdoví, zda to byl vrabčák z tohoto světa, co říkáš Aštare? -sv-