Královská večeře

Jako malý kluk jsem dost často na podzim sedával navečer v kuchyni u kamen na nízké dřevěné stoličce a na rozehřátých plátech si pekl nakrájená kolečka syrových čerstvě nasbíraných brambor. Pečlivě jsem přitom hlídal, aby se nespálila, včas je nožem otáčel na druhou stranu a ještě zahorka je posypal solí a jedl. To byla dobrota!

 

Včera večer jsem se vrátil do klukovských let. Nakopal jsem si na zahradě pár svých letošních brambor a napadlo mě si to s jejich pečením po šedesáti letech zopakovat. Plátová kamna ani stoličku na chalupě sice nemám, ale propan-butanový sporák se snímatelnou litinovou plotýnkou ano, tak bych to mohl zkusit na ní. Holt u toho budu muset tentokrát chvilku postát.

  

Zapálil jsem jeden z menších hořáků, přikryl ho litinovou plotýnkou, chvíli počkal, až se rozehřeje. Zatím jsem si omyl a nakrájel na silnější plátky pár syrových brambor a opatrně je rozložil jeden vedle druhého na rozehřátou plotýnku. Fungovalo to! Plátky brambor se pěkně nasucho opékaly, nepřipalovaly. Stáhnul jsem trochu plamen a postupně jsem začal plátky otáčet, aby se i druhá strana opekla, místy třeba i mírně připálila. To se pak na nich udělají taková oka, jak na motýlích křídlech.  Po chvilce jsem je přemístil na talíř, osolil, posadil se ke stolu a začal horké bramborové plátky baštit. Chutnaly jak tenkrát. Lahoda!

 

Ještě dvakrát jsem to zopakoval, pak si nalil sklenici jedenáctky Kozla, abych si ochladil jazyk a spláchl sůl. Tenkrát jsem to sice jako malý kluk zapíjel mlékem, ale to v lednici nemám, tak jsem zvolil skoro rovnocenou náhradu, že jo? Teď už přeci pivo můžu. Mléko by ale k těm pečeňákům, jak jsme jim říkali, bylo lepší. Hlavně to od naší krávy. Tu tady naštěstí taky žádnou nemám. :-) No, ono i brambory byly tenkrát taky lepší, ale nebudu hnidopich, vždyť kdo jiný z vás má dneska věčer takovou královskou večeři? :-) -sv-