Kováři jak vyšití

Letošní houbová sezóna vrcholí. Včera ráno cestou z Golčova Jeníkova jsme míjeli desítky aut zaparkovaných u lesa a mezi stromy viděli houbaře s košíky hub. Že rostou, jsem se přesvědčil na vlastní košík jak v neděli, tak i včera odpoledne, kdy jsem ho celý naplnil pravými hřiby, podhříbky, krásnými tvrdými kozáky, vysokými bedlami s klobouky jak talíře a taky pěkně urostlými kováři. Ty jsem pro vás vyfotil, abych se pochlubil nádherným úlovkem. Jsou trochu pomordované, ale když jsem je dloubal z jehličí, byly nadherně malované. Kováře jak vyšité jsem našel spolu s dalšími hřiby na kousku houštiny na kraji lesa, kde někdo nedávno provedl prořízku. Dvakrát třikrát jsem se tomuto hůře přístupnému úseku lesa raději vyhnul, ale včera jsem se rozpomněl, jak jsem jako kluk pod pokácenými smrky nacházel nejvíce hub. A ono to platí i po padesáti letech!  

O kousek dál jsem narazil, taky po spousta letech, na divoká prasata. Zřejmě se sem přemístila z nedávno posekaného kukuřičného pole. Nejdříve jsem zaslechl jejich funění a pak je i zahlédl ani ne deset metrů od sebe, jak mě sledují z houští. Zavolal jsem na ně: "Jedeš!" a ona vyrazila do vedlejší oplocenky, ze které o kousek dál přebíhala přes cestu. Přímo přede mnou přeskakoval přes povalený plot metrákový kanec. Zachytil předníma nohama za zrezivělé pletivo, dopadl čumákem na lesní cestu, udělal kotrmelec a zůstal ležet. Už jsem se radoval, že si ho jako pověstný Bivoj odnesu domů na ramenou, ale on se po chvilce oklepal a pokračoval dál do lesa. Druhý přeběhl o kousek dál a třetí chrastil stále někde v oplocence. Strach jsem z nich neměl, spíše srandu. Jsou to prostě divočáci! Ti se jako kováři sbírat nedají. :-)

Domů jsem kráčel až před sedmou od lesa přes sklizená pole k naší vsi. Slunce již zapadlo, na poli se toulala akorát strakatá kočka a já, jinak v kilometrovém okruhu nebyl vidět ani živáček. "To by byla příležitost pro mimozemštany, jak mě i s kočkou unést," pomyslel jsem si a přidal raději do kroku. Uklidnilo mě po chvilce pomyšlení, že metrákového chlapa s šestikilovým košíkem hub by asi ti vesmírní skřetové těžko unášeli. Kočku ať si klidně vezmou sebou. O žádnou takovou toulavou už stejně nestojím. :-) -sv-