Kopec na sídliště

Prvně jsem ho musel zdolat někdy v roce 1978, kdy jsem se z Kováku vydal na ledečské sídliště obhlédnout náš nový byt. No nový, byl to byt starší a dokonce po cikánovi, ale ten se psal s velkým Cé. Nové sídliště se v té době stále ještě budovalo a tam jsem já, kluk z vesnice, bydlet tenkrát nechtěl. Tak jsem šlapal kopcem Komenského ulicí od přejezdu kolem Kartáčovny nahoru. Bylo mi 25 let, hrál jsem už 10 let aktivně fotbal, na vojně uběhl maraton, rok jsem byl ženatý, ale ten kopec mě tedy pěkně vyděsil. Hlavně při pomyšlení, že ho zřejmě budu muset v následujících letech zdolávat několikrát denně!

A tak se taky stalo. Během roku jsme se s rodinou do 4. patra prostředního věžáku na starém sídlišti skutečně nastěhovali a já se kopcem vracel každý den domů z práce a navečer pak z procházky s kočárkem, ve kterém se tísnily naše dvě dcerky. Časem jsem si na ten kopec zvykl, jen jednou dvakrát za rok, když jsem se vracel z posezení s kamarády v noci z Růžku a ten krpál se proti mně postavil, jsem ho tedy pěkně od plic proklínal :-) Jindra Nováků, Pepík Králů nebo Zvolánek by vám o tom mohli vyprávět! :-)

Nebo když jsem na kárce tlačil kopcem nahoru po hodinové frontě vystáté před elektrou doslova vybojovanou automatickou pračku či zase jindy v rukách táhnul krabici s novou televizí. Ale, jak říká Frantíšek Ringo Čech: "Byli jsme tenkrát mladí a svět byl krásný!"

Mám na ten kopec i veselejší a příjemnější vzpomínky. Někdy počátkem 80. let v zimě jsem ho s dětmi sjížděl celý až dolů na sáňkách. Opravdu. Nahoře od garáží až k přejezdu a prostředkem kopce šusem dolů! Doprava kopcem byla uzavřena, ne kvůli nám, sáňkařům, ale pro množství sněhu na něj tehdy auta nemohla a pro značky Zákaz vjezdu ani nesměla, tak jsme si ho snad týden pořádně užili a měli jen pro sebe. Nahoru jsem sice musel sáňky s holkama taky táhnout, ale to mi tenkrát nějak nevadilo. Za ten fofr dolů to stálo! Děti příští rok vyhlížely až napadne sníh a chtěly jezdit znovu. Pamatují si na to dodnes. Pak nám někdo v kočárkárně sáňky rozlámal a bylo po ježdění. :-)

O pár let později jsem před vánoci nakoupil na náměstí živé kapry, naložil je v igelitce do trabanta, vyjel Lovčenem na sídliště pro rodinku a namířil si to s nimi raději  opatrně ulicí 5. května na kopec, který jsem zamýšlel pouze přejet do Hlaváčovy ulice, Na Sibiř a pokračovat dál po státovce za babičkou do Leštiny. Na zledovatělé křižovatce v kopci jsem však dostal dvojnásobné hodiny a zastavil se s trabošem až o pankejt u kapličky. Holky ječely, manželka taky, kapři se plácaly na podlaze auta a já u kapličky, němý jak ty kapři, pohledem děkoval Kristu na obraze v kapličce, kterému dcerky říkaly Sandokan, že to tak dopadlo.

Kdysi jsem si spočítal, že za těch 36 let, co jsem na ledečském sídlišti přebýval, ten kopec musel vyšlápnout tak, dejme tomu, 10 000 x. Při převýšení odhadem 50-60 m jsem tak za tu dobu vystoupil 62x na Mont Everest, t.j. 2 výstupy na střechu světa během každého roku! To jsem teda frajer! Ne, že jsem to tolikrát vyšlápnul, ale že to umím spočítat! :-) 

Na to vše jsem vzpomínal a myslel včera odpoledne, když jsem se šoural kopcem nahoru, jen tak co noha nohu mine, s kytkou v ruce lapal po dechu a proklínal všechny bývalé starosty, že zde nenechali postavit lanovku jako na Petřín. To by bylo něco! :-) -sv-

350 m.n.m. - břeh Sázavy pod Finančním úřadem

400 m.n.m. - chodník u Prodejny Hart na sídlišti

8848 m.n.m. - vrchol Mont Everest

36 let = 13 149 dní

55 m x 10000 = 550 000 : 8848 = 62