Špásování a realita

17.02.2018 17:55 SMS odchozí:

Štěpánka mi na Tebe napráskala, že už týden slavíš 22. narozeniny. Tak ať Ti to dál sluší a ať Tě všude provází štěstí, zdraví, láska a úsměvy. Stanislav

17.02.2018 17:57 SMS doručená:

Mockrát děkuji za krásné přání, třeba se na to jednou napijeme při vyprávění o Americe. Ještě jednou díky. Kačka

18.02.2018 00:18 Realita:

Nezávazné špásování mi stále ještě jde, ale to je asi tak všechno. Na vyprávění a společný přípitek se však těším. :-)

Stanislav, svobodný pán ze Štěpánova

---------------------------------------------------------------------------------------------

18.02.2018 06:57 Zvoní telefon. Volá Renata:

Ahoj tati, nebudím tě?

Budíš, ale povídej. Co se děje?

Ale nic zvláštního. Jedu do Brna na veletrh, jak jsem ti říkala minule. Byla jsem tam i včera. Představ si, že jsem našila spoustu čepic a už jsou pryč. Šly jak na dračku. Jsem tady s jednou kolegyní. V práci nám ušily speciální šaty, abychom byly šik, takový mundůry, tak jsem si to doma na sebe trochu upravila a honím tady v nich vodu a módu zároveň. Taky je tu o ně zájem.

No to jsem rád, že se ti daří. A v tom Mnichově a Lipsku si byla taky?

Jo, byla. Furt teď někde rajsuju, jak Emil Holub. Představ si, koho jsem včera v Brně potkala. Strejdu Mirka. Taky tu vystavuje. Dva Štěpánováci na veletrhu! :-) Já ho nemohla ani poznat. Vypadá teď jak z Cimrmanova divadla. Ptal se na tebe a smál se, jak si o něm napsal a on pak v Jablonci ti strhal sledovanost webu. :-)

Jojo, Mirek to je obchodník a jezdí do Brna pravidelně. A co Kíša?

Už je lepší, ale je skoro průsvitná, vůbec nic nechce jíst, akorát čokoládu. Já jsem ráda, že do ní dostanu aspoň tu. Teď ještě spí, Honza je s ní doma. My dneska jedeme do Brna autem, moc se mi v tom dnešním počasí nechce.

Tak ať dobře dojedete. Ahoj, já jdu ještě spát. 

Ahoj, tati, mám tě ráda. Pá.

Ahoj, já se mám taky rád :-)  

Zapnul jsem rádio a Jan Krůta v Dobrém ránu právě přednášel: 

Stáří má mnoho výhod. .........  Bohužel si teď nemohu na žádnou vzpomenout.

Dřív jsem furt někam spěchal a teď najednou pozoruju ojíněné a lišejníkem obalené stromy a není mi vůbec líto času. .... Naši dědové uměli pojmenovat všechny ptáčky, všechno zelené kolem sebe. Dovedli vidět za oknem sýkorku koňadru a hejla a chocholouše a jiřičku, šli lesem a přinášeli plné košíky přesně určených stobarevných hub a v potocích chytali do rukou parmičky, tlouště, hrouzky, ševce a já nevím jak zněla všechna ta krásná pojmenování. Já vidím jen ptáky, kytky, houby, ryby, stromy, prostě všelijakou havěť. 

A tak jsem si o nedělním ránu řekl, že na tom ještě nejsem tak špatně, vstal jsem, vypustil psa Falca na dvorek, zatopil, posnídal smaženku ze dvou vajec s chlebem, cibulí a hořčicí, nasypal ptáčkům za okno slunečnicová semínka do krmítka, otevřel notebook a dopsal tenhle fejeton. Ten Krůta mi totiž mluvil z duše. Jo, taková je realita. :-)  -sv-