Kocáb a královna

Ze včerejší silvestrovské zábavy se s vámi chci podělit o vyprávění Michaela Kocába v pořadu Lenoška Ivo Šmoldase, který mě velice pobavil, a tak jsem ho pro vás přepsal takto:

Jako mladý poslaneček jsem se dostal do Buckinghamského paláce, bylo nás tam asi tisíc poslanců a různých lordů a tak dále. Byli jsme účastni přijetí u anglické královny. Bylo to jako ten mistr Bean, jak to tam má, akorát červený koberec, dva motouzy zlaté a královna se vynořila, před ní lord Great Chamberlain, nositel královských insignií, že jo. 

A teďkon ona takhle přecházela před těmi hosty, to je na každé straně zhruba 500 lidí, jo, a teďkon je to hrozně těžký, protože pan Markovič by to uměl, Vás (Šmoldase) na to šacuju už méně, pak se políbí tím elegantním gestem, Schwarzenberk to umí, zhruba. Umíte to, pane Markoviči? To dáte tu nohu dozadu. Já jsem se natlačil na ten motouz zlatej, protože jsem byl srdcnej vidět anglickou královnu a teď jsem si všimnul, že ona dělá takovou sinusovku, pomaloučku se blíží a já jsem si říkal: Pro Boha živýho, to by mohlo vyjít na mě a já nezvládnu ten pohyb! 

To musíte zarazit se 20 cm před tou rukou, dát tu nohu za nohu, že jo, udělat takovej ňákej tenhleten. To vůbec, to já na to nemám talent, tak jsem říkal, to nezvládám todle, kdyby náhodou ke mně přišla. Pak jsem si všimnul, že tam je eště jedna varianta, jednodušší, že se prostě udělá todle, jako že se naznačí polibky, ale zase těch 20 cenťáků, tak si říkám, kdyby snad došlo na to, tak snad jedině, ale byl jsem nervózní, zdálo se, že královna si to šněruje ke mně, začal jsem se tlačit od toho motouzu zlatýho, jenže mezitím ta zvědavost těch vostatních  mě natlačila nazpátek, teď se tam ještě prolomil motouz a já si říkal: Baba si to šněruje přímo ke mně! Královna, anglická královna! 

A vopravdu jo! A byla u mě! já jsem nezvlád ani ten jednoduchej pohyb, vypálil jsem jí dva hudlany na tvář, takže to letělo, ty mlasky letěly tím trůnním sálem, tam zmlkli všichni, protože to je situace, kdy když by to uďál nějakej anglickej šlechtic, tak okamžitě by se šel propíchnout kopím na latrýnu nebo eventuálně později zastřelit na záchodku! To se nestalo 300 let !!! 

Jako já ji vypálil ty hudlany, královna to přijala celkem, tak co měla dělat, že jo, pak se mile usmála, ale lord Chamberlain jakoby blesk do něj udeřil, protože ty insignie von držel a ta hlavní insignie byla narušena, to byla ta královna, že jo a já jsem byl rudej příšerně, poslanci nevěděli, jestli mě mají chránit nebo zlikvidovat, co jako, co tohle bylo vidět. 

Mezitím královna zmizela, bylo vidět, že ten obřad už nestojí za nic a za chvilku zezadu dvě bílý rukavičky, jsem se otočil, za mnou lord Great Chamberlain, který si odložil insignie: 

"Pojďte na slovíčko," tak já jsem šel, bylo to už demokracie, já jsem v té době měl pocit, jako že mě tam zastřelej, že jdu na popravu nebo něco. Tak jsem se za ním vlek do těch útrob Buckinghamského paláce. Vyďál jsem na tom. 

On povídá: "Podívejte se ty hodiny!" Von nechtěl jít k tématu nejdřív. Podíval jsem se na ty hodiny, no obrovský 3 metry. 

"No to máme taky na Hradě." 

"Jo, aha," začalo se mu rozsvěcovat. "Tak von je z Hradu, proto se líbá s Alžbětou." 

Pak zase k sekretáři. No takovej, tak vysokej nemáme, ale máme zase dost vysokej, že jo. Až v třetím pokoji řek: "Vy se znáte ňák blíž s Alžbětou?" a já jsem říkal: "Trošku z Prahy." 

To byla taky pravda, protože jsem byl na večeři s ní jednou s Havlem a vůbec. A tím to skončilo.

Kocáb taky skončil, publikum se dosmálo a herečka Iva Pazderková povídá: "Já si teda tajně, já to Míšovi nechci brát, ale tajně si myslím, že vono v podstatě při každým tom setkání je ňákej ten blbec, kterej to nezvládá, že jsou tam na to už tak nějak zvyklý."

Kocáb dále přidal už jen krátce podobné historky o setkání s Dalajlámou, papežem a Delonem. To zase třeba někdy příště. Vždyť na to máme zase celý rok. :-) -sv-