Kdo jsme, odkud přicházíme a kam jdeme
02.04.2018 00:02
V pořadu Vypravěči na ČRo 2 dne 31.3.2018 po 21. hodině autor Toulek českou minulostí Petr Hora - Hořejš se vyjádřil jasně a srozumitelně k referendu. Můžete si to poslechnout zde, anebo si to přečtěte níže, kde jsem to pro vás zaznamenal písemně.
Vypráví Petr Hora - Hořejš:
Přečetl jsem vám před chvílí něco, co čtu rád, a teď bych se chtěl před koncem toho mého vyprávění vyjádřit k něčemu, co nečtu rád.
V posledních dnech vidím v novinách občas takové výkřiky, v poslední době dokonce i z úst sociálně demokratických politiků, že jsou pro to, abychom uzákonili referendum tak široké, abychom mohli společně plédovat pro vystoupení z Evropské unie. Já jsem z podobných nápadů, jakož i z mnoha jiných takřka zděšen. A řeknu vám to z hlediska své profese, z hlediska historie. Řeknu to velmi stručně, ale byl bych rád, kdyby se lidé nad těma věcma zamysleli.
Podívejte, naše české dějiny, a teď se budeme dohadovat, kde je přesně začít, jsou dejme tomu dlouhé tisíc dvěstě, tisíc třista let. V 5. nebo 6. století n. l. přišli do této krajiny, a to byl prales, malé skupinky našich prapředků, prastaří Slované, z takových těch východních ruských a ukrajinských stepí. Usadili se tady a oproti předchozím obyvatelům těchto krajin, jako byli Keltové nebo Germáni, jsme byli, řekněme si to zcela otevřeně, barbaři, lidé nepolíbeni kulturou a rty antiky. My jsme o antice nevěděli nic. Když to řeknu co nejstručněji. Znamenalo to, že my jsme do dějin Evropy vstoupili s takřka nenapravitelným velkým kulturním a civilizačným zpožděním.
Od té doby, od toho 6.- 7. století ta staroslovanská společnost začala pracovat na tom, aby se vůbec s tou kulturou jižní a západní Evropy seznámila, aby se přiblížila, a od té doby celé české dějiny jsou nějakým způsobem, řekněme to jako plavbou proti proudu. My s tím několika setletým kulturním a civilizačním zpožděním se pokoušíme přiblížit Západu. Ten gravitační tah našich dějin směřuje na Západ.
Nejdřív trvalo 400 roků, než jsme byli christianizovány, potom trvalo dalších 200-250 let, nebudu to teď počítat, kdy jsme se dotykem s tou civilizovanější Evropou, budiž z počátku zejména německou, některé podstatné věci ekonomické, kulturní a civilizační naučili. To bylo zejména za posledních Přemyslovců v čele s Přemyslem Otakarem II., kdy už ta české společnost byla christianizována a kdy se naučila takové věci, jako bylo právní postavení poddaných, hornictví atd. atd. Němci na tom měli zásluhu.
Poprvé začala tato společnost kulturně a vzdělanostně, nechci říct že ekonomicky, svítit za Karla IV., kdy se Praha stala rezidencí Římské říše atd. Tenkrát jsme to několika staleté zpoždění stáhli možná na dvě na tři generace.
Nebudu pokračovat dál, slyšíte mě dobře. My od samého počátku existence se pokoušíme dohnat Západ a občas se stane, to se stalo například po bitvě na Bílé Hoře, že nás katoličtí Habsburkové strhli vlastně trochu na Východ, protože ta západní Evropa, reformační Evropa se věnovala už velkému hospodářskému rozkvětu, který skončil v kapitalismu a myšlenkově v reformaci, že. Toto jsme zažili několikrát. Kdykoli jsme byli strženy zpátky někam k těm stepím, tak to byl malér. Stalo se to ve 20. století minimálně 2x, totiž za Hitlera a stalo se to zejména po roce 1948 a v roce 1968.
Konečně jsme se v roce 1989 vrátili, kam míříme, kam patříme a kam chceme patřit, totiž do té civilizované, kultivované, jakkoli problematické, novodobé Evropy.
A najednou se naší politici začnou chlubit patrně málo informovaným spoluobčanům, že nám zařídí, abychom se mohli zase vrátit buď na Východ, anebo do izolace, kterou jsme taky zažili, že. To, co byl Mnichov, a to, co byla okupace v 68. roce, to byla svým způsobem izolace malého středoevropského státu mezi velmocemi.
Pro Boha, nemysleme si, že plebiscitem o tom, že vystoupíme z Evropy, se vracíme dopředu. Ne, zase zpátky, někam do těch stepí, odkud jsme vyšli!
Poslechl za vás a zaznamenal -sv-
—————
