Kam se poděla kronika?

Naše obec Štěpánov nemá svoji kroniku. Ne, že by si jí nezasloužila, vždyť ta naše Obydlená Zatáčka tady existuje již od 13. století!! Tedy první písemnou zmínku jsem dohledal na stránkách Monumenta Historica Bohemiae z 16. října 1307, kdy Reimund z Lichtenburku směnil s Vilémovským klášterem obec Smrdov s hradem a pěti přilehlými vesnicemi (Bačkov, Lubno, Štěpánov, Zboží a Vosičín?) za 10 vesnic kolem Lipnice, kde si budoval svůj vlastní hrad. Když v roce 1307 měnil vesnice, tak musely již nějaký ten pátek existovat. Co pátek? Nějakou tu desítku let! A jsme v 13. století! - více viz zde.

O kroniku přišel Štěpánov v roce 1989! Až do té doby existovala. Sice v tu dobu již Štěpánov spadal pod střediskovou obec Leština u Světlé, ale kronika se v obci vedla. S pádem komunismu jí "kronikářka" předala leštinskému tajemníkovi MNV. A pak se po ní slehla zem. Sousedka mi o tom řekla své:

"No, nediv se, Slávku! Pipek, co psal kroniku v 50. letech, kdy se z obce vystěhovávali sedláci, na nich nenechal niť suchou! Ušetřil akorát tvýho tátu a sedláka ze mlejna. Ti žádné sluhy neměli. O ostatních psal jen to nejhorší. Hlavně jak vykořisťovali. No hrůza! To by si dneska za rámeček nedali! Tak se nedivím, že někdo z jejich potomků tu kroniku radši ztopil."

Samozvaný předseda MNV Pipek psal kroniku do roku 1954 - viz zde. Pak dlouho nic. Až o 20 let později se začala kronika zpětně doplňovat o zápisy z výpovědí pamětníků. Co se kdy v obci odehrálo, opravilo nebo zbouralo, kdy byla povodeň, kdy sucho, kdy rostly houby, komu chcípla koza nebo utekla žena a tak. Už žádná politika, kulaci, partyzáni ani vykořisťování. Jenže ta nešťastná 50. léta tam zůstala, a to prý mohlo někomu vadit. Sousedka tuší i komu, ale: 

"Co si na něm, Slávku, dneska vemem?!"

Spolu s informacemi o osudu kroniky jsem se dozvěděl i další podrobnosti o Mojžíšovi z Vepříkova, o kterém jsem psal zde. Opravdu se u nás v obci skrýval, sousedka ho na vlastní 10-ti leté oči viděla, jak se ukrýval u nich v chalupě pod schody na půdu. Přes náš (Vrbův) dvůr pak odcházel polní cestou do staré Leštiny. Když pak kvůli němu zatkli Adamovi, tak chlapi ze vsi z jejich půdy vynosili spoustu zbraní a střeliva a naházeli to vše do rybníka. Když se rybník před rokem 2000 bagroval, nebylo v něm po zbraních již ani památky. Byl jsem u toho přítomen ještě i s tatínkem, který bagrování pečlivě sledoval. Asi věděl proč.

Dozvěděl jsem se i důvod, proč jeden z největších sedláků ve vsi nebyl prohlášen za kulaka a ostatní ano, což mi teda vrtalo hlavou. Tak jsem se na to zeptal.

"Neřikej, Slávku, že to nevíš? Že ti to o něm táta neřek? Von, ten dotyčnej, totiž objevil za humny v bramborách ukryté partyzány, či co a nenapadlo ho nic lepšího, než je udat! Leštinští policajti je pak vedli v poutech přes celou ves. Co s nima uďáli, nevím. Možná zastřelili! No a po válce tady byl ten revoluční národní výbor, který rozhodoval, kdo je kulak a kdo ne. A ti nad ním drželi ochrannou ruku. Proč? To taky nevím. Ale drželi. Za kulaka ho neprohlásili a nevystěhovali. Zákony prostě platily a platějí jen pro někoho." 

Možná se divíte, že neuvádím žádná jména. Neuvádím, i když je znám. Jak už jsem napsal výše: 

Co si na nich kdo dneska vezme! 

A už nejsou ani mezi námi. Ze vsi se odstěhovali nebo již zemřeli. 

Tatínek mi toho nestačil říct víc, ale jedno si pamatuji dobře. Ti, pováleční revolucionáři, kteří ho nutili vstoupit do JZD, honili ho proto vidlema po poli a označili ho pak za kulaka, za ním po 20-ti letech chodili s prosíkem:

"Mílo, pojď nám, prosím tě, zvorat záhumenku."

Tatínek se jen usmál pod vousy, které nenosil, a šel. A nic po NICH za to nechtěl. Tatínek JIM určitě neodpustil, ale měl s NIMI něco jako slitování. Nechtěl se s NIMI radši nijak zaplést a špinit. Vždycky říkával: 

"Dej VOLOVI moc a funkci a peklem se ti odvděčí!"  Bohužel, to taky znám! 

To ale asi v žádné kronice nenajdete. Ani v té ztopené. -sv-