Káj v chumelenici

Pro Gerdu

 

Chumelí na stromy,

chumelí do polí,

mráz štípe do tváří,

mě to však nebolí.

 

Sníh padá neslyšně

jak husí pápěří,

 padá nám do vlasů,

milá mi nevěří,

že vločky sněhové

se snáší jen pro ni,

když ji to pošeptám,

tak slzu uroní.

 

Z té slzy se stane

hned krůpěj kulatá,

něžňounká kapička

do ledu zakletá.

 

Chytám ji do dlaní,

v mém srdci místo má,

snad mi ho nezraní

ta káča pitomá! 

-sv-