Jsem opět do_cent

Když mě ve čtvrtek 4. října 2018 večer přijímali na septické oddělení chirurgie, nahlásil jsem svoji váhu 107 kg s vědomím, že to bude spíše 109 kg. Když si mě včera 17.12.2018 před desátou hodinou ze stejného septického oddělení odvážela na vozíku moje dcera Štěpánka domů, nechal jsem si zastavit u prehistorické stojanové váhy s dvojitým závažím pro kila a dekagramy, za pomocí francouzských holí vystoupil na vážní plošinu a za pomocí Štěpánky jsme nastavili obě závaží tak, aby se oba zobáčky vah chystaly k nikdy neuskutečnitelnému polibku. Po odečtení obou stupnic jsme zjistili, že váhy ukazují 100 kg! A to jsem byl komplet oblečený i s bundou, napůl obutý sice jen do jednoho sandálu ale se zimním vzorkem, s naditou peněženkou se spoustou průkazů, karet a pětikily tvrdé české měny, dále s mobilem v kapse, se zaplněnou schránkou SMS zpráv a jedním kaštanem z mojí zahrádky v kapse. To aby mě neopouštěla ta mužská síla. Takže, když to nějak odhadem spočítám, lze od naměřené hodnoty odečíst poctivých 2 kg balastu a moje skutečná živá váha v pondělí 17.12.2018 činila 98 kg! Tolik jsem nevážil ani před třemi lety po rozvodu, kdy mě navíc i radnici pěkně oškubala. 

HURÁ!!! Jsem tedy opět do_cent! 

Zřejmě díky paní rehabilitační a cvičení pod jejím velením, jinak si úbytek těch 10 kg za dva měsíce nedokáži vysvětlit. :-)

A to jsem se v nemocnici celé dny jenom válel, sežral jsem vždy vše, co mi sanitářky daly a návštěvy přinesly, chodil jsem denně jen pár metrů na záchod na velkou a ráno do sprchy po bouřlivé noci, čůral po většinu dní jen do bažanta a válel se jen a válel. Samozřejmě sám. :-)

Ani ty čtyři prstíky, které jsem si zapomněl na operačním sále, k tomu úbytku váhy nijak zvlášť nepřispěly. Ty mohly vážit dohromady tak 35 deka. Tolik klidně mohla hmotnit třeba moje stolička, kterou jsem si po ránu ve svém tlustém střevě odnášel potají domů. Aspoň něco! V propouštěcí zprávě o ní není naštěstí ani zmínka. To bych ji snad musel ještě vracet. :-)

A co moji kolegové, o kterých jsem tady psal?

Nejvíce z nich asi zhubl doktor Pavel, kterému odebrali celou nohu ve stehně. To mohlo šacovat tak 7 kilo.

Na druhou příčku bych asi zařadil dřevorubce Oldu. Tomu sebrali na dvakrát všech pět prstů na levé noze včetně kousku nártu. A pak mu taky odřízli všechny jeho plány, zakázky a naděje. Byl jsem se s ním včera rozloučit. Šel, teda taky ho vezli, skoro po padesáti dnech konečně domů.

Třetí místo by mohlo patřít asi dvousetkilovému Petrovi, který sice přišel kvůli pitomé skobičce ze sešívačky o celý palec, ale i třeba 8kilový úbytek na váze na něm nemůže být ani trochu vidět. Taky jsem ho včera navštívil a předal mu navázaný kontakt na kancelář, zqbývající se vymáhání odškodnění za újmu na zdraví. Petr z toho měl radost a já dobrý pocit, že jsem mohl pomoci. Přeji mu, ať mu aspoň tohle, při vší smůle, vyjde!

Ale největší radost mám, že jsem opět do_cent! Sice jen 16-ti prstý, ale do_cent!

Pak taky vidím jako přínos, že si nebudu muset stříhat čtyři nehty v místech, kam jsem už včera těžko dostával. Prostě na vším, byť  bolestným, se nechá nalézt i něco pozitivního! :-)

Budu si muset dávat nyní velký pozor, aby si ze mně ten zdravý vzduch na chalupě u rybníka nevykrmil zase přes_centa! Ještě že mě pani rehabilitační naučila kroužit kotníky na nomocničním lůžku! Doufám ale, že to nebude můj poslední zážitek se ženskou v posteli. :-) -sv-