Jednou

Jsou písničky, které známe už několik desetiletí, líbí se nám hudebně, rytmicky, svoji atmosférou a text do ní dobře zapadá, ale nevnímáme ho, nezaposloucháme se do něho. Ne, že by byl špatný nebo nezajímavý, ale před těmi desetiletími nás neoslovil a brali jsme ho jen jako doplněk hezké písničky. Songy kapely Olympic povětšinou na textech postaveny nebyly, více se prosazovaly hudební nápady Petra Jandy a instrumentální provedení jeho skladby. To ale neznamená, že jednodušší texty by kvalitu těch skladeb snižovaly. Mnohdy tomu je naopak.

Minulý týden jsem se zaposlouchal do textu jinak dobře známé písně Jednou z roku 1994. Pro Olympic ho napsal, nevím kdo. Budu po něm dál pátrat. Text jsem si vygůgloval a v klidu bez hudby přečetl. Dobře zapadá do mého uvažování o duši. On mi z té mé duše přímo mluví. Bylo by, myslím, škoda, aby zapadl někam jinam. Tady je:  

Jednou

Olympic

 

Až si nás jednou nejvrchnější kritik zavolá,

všechna slunce zblednou, já tam budu jenom sám.

Co si tady dělal v čase, který byl ode mne dán?

Čím si pomoh lidem, kdo tě vůbec zná?

 

Udělal jsi všechno podle psaných i nepsaných zákonů?

Anebo si patřil k těm, co jenom závidí?

Život šel kolem nebo jsi ho vzal do náručí?

Nechals' tu něco, co nás poučí?

 

Miloval jsem, je to síla,

zrazoval jsem, cit se vzpírá

a přitom jsem zůstal člověčí.

Pracoval jsem, moje víra,

chyboval jsem, nepopírám,

nechtěl jsem být nikdy největší.

 

Až si nás jednou nejvrchnější kritik zavolá,

úsměvy vám zblednou, každý tam budem sám.

Co po nás zbývá, jak to bývá, nikdo netuší.

Každý svou vlastní slzu osuší.

-sv-