Je třeba zabít Vaňka

Fejeton o chystané zabíjačce

Naši svini Vaňka už dobře znáte. Dostal jsem jí jako dárek k svátku v tento květnový den přesně před třemi lety. Tedy fyzicky jsem ji dostal až v červnu, ale již na svátek Stanislava jsem obdržel poukaz, že na mě ta svině čeká a jde po mně. O tom, proč jsme jí pak pojmenovali Vaněk, jsem se na tomto webu již zmínil v článku Být či nebýt ... svině?, kde jsem již tenkrát uvedl, že Vaňkovy dny jsou sečteny, a jak vidíte na přiloženém snímku, přežívá, mrcha, přežívá.

Vaňkovy dny jsou již dnes opravdu sečteny. Nadešel jeho čas. Dál to odkládat nelze. Je už pořádně vypasený, tahá držku po zemi, jeho kariéra končí. Chci teď využít situace, kdy ztrácí pro svou nenažranost pevnou půdu pod nohama, a hlavně kdy mu teď z jara hodně prořídla i srst a je proto na to příznivá doba. Bude míň práce s pařením. Na každou svini se přece řezník najde a na tu naši bude stačit i řezníček. S ním mám taky vše domluveno. To jsem totiž já osobně. S teroristy nevyjednávám. Ostré nože mám již nachystány. Kalafunu, koření a slivovici taky. Tak jen v den Dé ohřát dostatek vody, nejlépe plný bazén, a jde se na to. Svině Vaněk poputuje z chlívku do mrazáku. Ten jsem si  pro ni už vyprázdnil, odmrazil, vymyl, no prostě připravil.

Celá svině Vaňkova se mi tam sice nevejde, ale když ji vyvrhnu, pěkně rozporcuji, něco zpracuji na ovárek a do tlačenky, něco vyškvařím na sádlo, něco rozdám dětem, bude zase nějaký ten měsíc co jíst. I na psa Falca nějaká ta kostička zbyde. Vždyť jen proto se přeci prasata chovají! Už žádné mazlení s nimi!

Ze zabíjačky nebudu dělat žádnou atrakci. Vystačíme si ve třech sami. Teda já, svině Vaněk a slivovice. Jedna dobře mířená rána, jeden rychlý vpich a je to. Asistoval jsem mockrát tatínkovi při domácích zabíjačkách, pár pořádných prasat jsem již také dokázal rozporcovat i sám, tak vím, jak na to. Pak jsem si taky poslechl nedávno vyprávění Františka Nepila o zabíjačce u Nepilů, což byla tedy opravdu roztomilá akce, přímo řeznický koncert.  Ten si přitom porcování rád znovu poslechnu.

Bude se mi sice po Vaňkovi stýskat. O kom vám pak tady na webu budu psát? No třeba o žlůně :-) Ale nedá se nic dělat, jeho krátká kariéra prostě skončila. Své si již užil. Na to, aby nám běhal jak cizorodá atrakce po zahradě a každý den pak zbaštil koryto žrádla, to byl poměrně drahý špás. 

Naši zahradu teď začnu místo chovatelství využívat k pěstitelství. Zasadím si ještě dnes pár řádků brambor, nějakou tu zeleninu a budu klidně usínat s pocitem, že žádná svině nebude svým rypákem výsledky mé činnosti ničit. To on při své sviňské nátuře s gustem dělal. -sv-