Hypo v lese

Čtyři dny po sobě jsem se odpoledne toulal lesem. Nachodil skoro 20 km, nasbíral tak 400 hub a shodil 3 kila. Odbýval jsem kvůli tomu i svůj stravovací režim a to bych jako diabetik neměl. Čtvrtý den se to projevilo. Několik kilometrů od domova a i od auta se dostavila hypoglykemie. Párkrát jsem už ten stav zažil, tak jsem hned věděl, co se se mnou děje, když jsem se náhle začal potit a cítil se značně unavený. Naštěstí se mnou v lese byla moje dcera Štěpánka, které jsem oznámil, o co jde a že se musíme rychle dostat domů. 

Rychle to však nešlo. Les byl samá houština a všude kolem rostly hřiby. Tak jsem alespoň požádal Štěpánku, ať je sbírá ona a já jen určoval směr, kudy se půjde. Neměli jsme sebou nic k pití ani k jídlu, tak nám nezbývala jiná možnost, než se nejkratší cestou dostat k autu. Můj stav se však nelepšil, naštěstí ani nezhoršoval, ale jak jen to bylo možné, tak jsem si to namířil z lesa ven a tam na mě čekala nečekaná záchrana. 

Na kraji lesa jsme narazili na keře sladkých černých ostružin, které jsem do sebe začal soukat, jak hladový a mlsný medvěd. Cítil jsem hned obrovskou úlevu a Štěpánka také. 

Doma jsem si pak dal s chutí láhev Staropramenu a kousek uzeného s chlebem, změřil si glykemii, která dosahovala hodnoty 4,9 mmol, což znamená, že v lese musela být ještě nižší, řekněme něco málo nad hodnotou 3. Hub jsme domů přinesly dva plné košíky, ale já se šel raději na hodinku prospat.

Jak se říká: všechno zlé, je pro něco dobré. Za svůj život jsem si tak na ostružinách nepochutnal! :-) -sv-