Historie se opakuje

Před deseti olety jsem o prázdninách s tátou navštívila zříceninu hradu Lichnice. Poté jsem na chalupě sedla k počítači a za vydatné pomoci taťky sestavila druhé číslo Štěpánovského zpravodaje, který jsem s kamarádkami Káťou a Ivetou roznesla po celé vsi. Byl v něm taky tento můj článek:

Kam až sahá historie Štěpánova?

Letos o prázdninách jsem navštívila zříceninu hradu Lichnice, kde jsem v malé hradní expozici objevila repliku mapy lichnického panství ze 14. století, kde byl vyobrazen i Smrdov s kostelem sv. Jana Křtitele a letopočtem 1352. Smrdov byl prý v té době městečkem s hradem a kostelem!

V Infoservisu havlíčkobrodského Deníku jsem zase narazila na zmínku o Radinovu, která se datovala rokem 1327, kdy zde vznikl Radinův dvůr a později i kostelík sv. Bartoloměje.

O Štěpánovu jsem zatím nic nevypátrala, ale slibuji, že do příštích prázdnin, kdy budu zase o rok starší a kdy se k vydávání Štěpánovského zpravodaje určitě rádi vrátíme, něco vypátrám. Když tu všude kolem kráčela již ve 14. století historie, určitě se dá něco o naší krásné vesničce také nalézt. Štěpánka

Za rok jsem se sice zase o prázdninách na chalupu do Štěpánova vrátila, ale k vydávání zpravodaje už ne. 

Po deseti letech jsem letos opět navštívila zříceninu hradu Lichnice. Né já, ale taťka, si na můj slib poté vzpomněl a když má na to nyní konečně čas, usedl k počítači a vyhledal "něco o naší krásné vesničce". A jak je u něho zvykem, tak to "něco" stojí za to! Nejen že našel na stránkách Monumenta Historica Bohemiae první zmínku o Štěpánovu z 16.10.1307, ale také na Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae III zdroj informace o Radinovu. Je datována 16. junem 1327 a Slavibor z Radoňova je na str. 522 uveden společně se Zdeňkem z Leštiny a dalšími jako svědci jednání Vilémovického kláštera s pánem ze Žlebů. 

Kromě těch dvou latinsky psaných dokumentů prohledal a pročetl taťka i kroniky Smrdova, Světlé, Sedláčkovy Hrady a zámky, rigorózní práci nějakého historika z Olomoucké univerzity a pátrá dál v mapách a kronikách, objevuje další střípky historie, které do sebe zapadají jako puzzle a zobrazují bohatou historii naší obce. 

A pak se někde na Kraji nebo na Povodí či ministerstvu podívá na mapu našeho kraje nějaký úředník, píchne prstem do říčky Sázavky a řekne si: "Tady by byla ale pěkná vodní nádrž! Pár chaloupek, co tu stojí, přitom zbouráme, pár stromů pokácíme, pak to všechno zatopíme, jen kapličku ponecháme na památku, že tu někdy někdo žil." 

Ano žil. Minimálně od 13. století tady někdo žil. Přečkal nájezdy Tatarů, Švédů, Prusů, řádění povodně, požárů, cholery, moru i kolektivizace. Obydlená zatáčka toho pamatuje opravdu hodně. Tak si, páni úředníci, o tom taky něco přečtěte, jako můj taťka! Štěpánka