Foto s Vaškem

Minulou sobotu se za mnou na chalupě zastavila moje dcera Štěpánka s tím, že jede jen na skok, protože je pozvaná na oslavu narození svého synovce Marka z Blablovic strany. Strejdovi Milanovi se po třech dcerách podařilo splodit syna. To je pádný důvod k oslavě. Na oslavě se nejen setkala se strejdou a jeho třemi dcerami, ale i s babičkou Mílou pravidelnou čtenářkou a také dopisovatelkou Ledečského zpravodaje. A tak není divu, že se mi Štěpánka brzy po příjezdu ozvala prostřednictvím SMS zprávy:

24.03.2018 16:44  Jsi prý v ledečských novinách s Klausem.

Odpověděl jsem obratem:

24.03.2018 16:49  Ja vim, Vasek mi to uz volal :-)

Protože jsem si dokázal domyslet, odkud vítr vane, tak jsem ještě doplnil:

24.03.2018 17:03  Tenkrat Vasek chtel, abych ho vystridal. Mne se do toho moc nechtelo. Vsadil jsem tehdy na LuSteLu. Tak vyrazila na hrad babicka. :-)

Štěpánku to určitě rozesmálo, ale vám k tomu musím ještě podat tohle vysvětlení:

Měsíc po návštěvě prezidenta Klause v Perle Posázaví 13.9.2010 mi v kanceláři starosty náhle zazvonil telefon. Volala moje tchýně Míla:

Staňulko, nevíš, kudy se jde z hlavního nádraží na Hrad?

Odpověděl jsem trochu vyděšeně:

Z hlavního nádraží na Hrad to je pěšky hodně daleko. Tam se jezdí metrem nebo tramvají. A ty jseš kde? Snad ne v Praze?!

Míla pokračovala:

No, já jsem v Praze na hlavním nádraží. Chtěla jsem navštívit pana prezidenta. Oplatit mu tu návštěvu v Ledči. Ale nevím, kudy se tam jde! Tady jsou samý stromy, lavičky a bezdomovci, nikde žádná cedule na Hrad.

Představil jsem si, jak stojí o berlích v parku před hlavním nádražím a rozhlíží se kudy!

Prosím tě, Mílo, nikam nechoď. Najdi si tam nějakou restauraci, dej si kávu nebo pivo a já tam za hodinku za tebou přijedu. Nikam sama nechoď! Nikam sama, prosím tě, nechoď!

Než jsem se však dostal do auta, už volala znova:

Stando, nikam nejezdi. Já už jsem ve vlaku a jedu domů. Dovedli mě sem policajti. Já jsem se jich v restauraci Potrefená husa, kafe tam stálo 70 korun!, zeptala, kudy se jde na Hrad za panem prezidentem a oni se vyptali mě, kdo jsem a odkud jsem, nechali me dopit kafe a pak mě dovedli do vlaku. Tak jedu domů. Franta pro mě přijede do Světlý, budu tam nějak po sedmý večer. 

Obrovsky se mi ulevilo. Tchýní Mílu jsem měl rád. Je jen o půl roku starší než já. To Vašek o 12. Zavolal jsem hned Frantovi, zda pro ní jede, a vyrazil domů. Tam na mě čekal dopis z kanceláře prezidenta republiky s pozvánkou na Hrad ku příležitosti státního svátku 28. října. Ale to je už jiný příběh. K tomu jsem se vám přiznal  zde . -sv-