Fejeton z LN 3/1992

     "Měl jsem rád ptáčky, ale už nemám. Pokakali mi rameno a kšilta", oznámil mi pětiletý Pavlík s čepicí v ruce. Vzala jsem jeho konstatování na vědomí a vypravila se s poskvrněnými svršky do čistírny.

"PROVOZOVNA ZRUŠENA", hlásal nápis přilepený přes vchodové dveře v místech, kde bývala cedulka s provozní dobou. "No, dobrá, ušetříme", pomyslela jsem si a po návratu domů jsem v koupelně pozdravy od ptáčků odstranila kartáčem a vlažnou vodou.

"Do večera budou suché", notovala jsem si, když jsem se nakláněla přes balkón k prádelní šňůře. Ještě jeden kolíček, ale co to? Shora se na mě snáší spousta smetí, prachu a jakýchsi chlupů. Otočím se, odkud to padá, ale stačím jen nad sebou zahlédnout rychle mizící ruku se psím koberečkem.

"Sakra, to nemůžete dávat pozor!" neudržela jsem se a čepice i s kolíčkem mi přitom vyklouzla z ruky a snášela se v nepravidelné spirále přímo do čerstvého výkopu pod balkónem.

"Co si to tam vyprávíš?", ozval se z pokoje manžel. "Pojď si raději něco poslechnout. Tohle je moc fajn knížka", volal mě dovnitř. "Ten Žáček je machr, poslouchej, co napsal:

Našli jste si zábavu,

kálet lidem na hlavu.

Najděte si jinačí,

v tom si lidé vystačí.

Dobrý, co? A víš, jak se to jmenuje? OTEVŘENÝ DOPIS HOLUBŮM!?"              -sv-

--------------------------------------------------------------------------------------------

Jo, to byly časy, když na nás s**li jenom sousedi a holubi :-)