Fejeton pomlázkový

Včera odpoledne jsem si obešel vrby, které lemují naší zahradu a nařezal si dostatek štíhlých červených proutků. Pak se posadil na mé oblíbené Beobachtungstelle na houpačce, nařezané proutky položil vedle sebe, vzhlédl k modravé obloze, zda náhodou už neletí Airbus A380 z Dubaje, a pak se začal věnovat těm proutkům. Vybral jsem si z nich osm přibližně stejně dlouhých a dobře ohebných a jeden delší a silnější. Ten jsem malým ostrým nožíkem opatrně podélně rozpůlil a odehnal Falca, který se ometával kolem mých nohou a očuchával, co to chystám dobrého.

"To není nic pro Tebe, Ty ušoune, to si chystám na má děvčata, sedni a dobře se koukej, upleteme si pomlázku."  Na povel sedni se Falco posadil, dal pokoj s ometáním, ale čenichal dál. Po chvilce, když nedostal za odměnu piškot, ho to však omrzelo, odeběhl k brance a já mohl pokračovat ve své činnosti. 

Vybrané proutky jsem zakrátil na stejnou délku, uchopil je pevně do pravé ruky a tou moji šikovnější levou ovázal silnější konec svazku proutků tím připraveným rozpůleným devátým a závit vedle závitu vytvořil rukojeť. Konce ovinutého devátého proutku jsem zatlačil mezi tělo pomlázky a zařízl nožíkem. Pak jsem proutky otočil rukojetí od sebe, rozdělil je na dvě poloviny po čtyřech, každou z nich uchopil do jedné ruky, vzal krajní proutek z levé ruky, protáhl ho mezi druhým a třetím proutkem v pravém svazku a vrátil ho zpět na vnitřní kraj ve svazku levém. To samé jsem pak učinil s krajním proutkem v ruce pravé a takto střídavě pokračoval dále, až do konečného spletení všech proutků v pomlázku. Volné konce na špičce pomlázky jsem ovázal nití a tu pečlivě zauzloval. Pak jsem pomlázku porovnal, jednotlivé ohyby proutků stiskem palce zatlačil a několika švihy naprázdno pomlázku vyzkoušel. "Jo, to je ono, dobrá práce," pochválil jsem se sám s vědomím, že nikdo jiný to za mě neudělá.    

Když jsem tak držel pomlázku v ruce, prohlížel si, zda je symetrická, celistvá a zda přežije dnešní šlehání, vzpomněl jsem si na tři pruty Svatoplukovy a taky na naše současné politické svazky. Napadlo mě, že by taky jejich tvůrci měli pečlivě vybírat proutky do svého středu, dbát na to, aby do svazku dobře zapadly jak svoji barvou, vůní, pružností a druhem. Aby nebyly z jiných cizorodých stromů, suché, či prohnilé, ze svazku příliš nevyčuhovaly, aby se mezi ně nepřipletl nějaký Jidáš, něměly ostré trny ani rašící pupeny, aby posloužily dobré věci. Zda pak jako celý svazek budou ozdobeny rudými, modrými, zelenými nebo oranžovými stuhami, je celkem jedno. Hlavně, aby držely pohromadě.

Ta moje pomlázka drží a tak dnes dopoledne mohu vyrazit za svými děvčaty Kíšou, Káťou, Štěpánkou, Lenkou, Renatou, Věrou a Mílou, abych je pomlázkou pomladil a z čerstvých vrbových proutků na ně přenesl sílu a krásu. Možná, že za to i něco dostanu a když ne, nevadí. Na mě ji totiž nikdo přenášet nemusí, protože, čím víc se vrba ořezává, tím víc obrůstá! :-) -sv-