Fejeton o smutku

Tuhle se mě moje dcera e-mailem zeptala: "Jak se máš, tatínku? A co děláš?"

Odpověděl jsem obratem: "Vždyť víš. Mám se rád a skoro všechno o mně najdeš na webu, jen svoje stesky si nechávám pro sebe. Ale moc se jim nepodávám, neboj :-)"

Dcera odvětila: "Jakýpak stesky, tatínku?" A já už neodpovídal, chyběla mi slova a písmena na dispeji se nějak rozmazala.

Až dnes po ránu na ČRo2 v 09:13 hodin mi je pomohl nalézt písničkář Vlasta Redl. Nebo ani ne tak slova, jako ty pocity. I když tu na tomto místě místopřísežně prohlašuji, že to jsou jeho smutky a jeho slova, u mě tomu tak není, ale je to trefně vyjádřeno a teskně se to poslouchá. :-)  - viz zde. -sv-

Smutno je mi

Vlasta Redl

 

Smutno je mi, smutno je mi,

na ten smutek není lék.

Slíbil jsem Ti, že se změním

a skutek neutek.

Změnil jsem se od základů,

jaks to chtěla Johohóóó.

Jenže to má jednu vadu,

že už není pro koho.

 

Smutno je mi, smutno je mi

a nikdo nic netuší.

Nikdo si na týhle zemi

pro mě slzy nesuší.

Je to pěkné nadělení

proměnit se docela,

ale nejhorší je pomyšlení,

že už bys mě stejně nechtěla.

 

Smutno je mi, moje milá,

když tak píšu po nocích,

a ta láska, ta mi zbyla,

nemůžu si pomoci.

Co lidí se na mě dívá,

poslouchá a přemýšlí,

a já Tobě hraju, Tobě zpívám

a Ty dávno neslyšíš.

 

Smutnojemi smutnojemi ...