Fejeton o "příteli"

Před 10-ti lety jsem každý rok jezdíval o světelské pouti na oběd k paní Bobince. Pozýval mě tam tehdy můj kamarád a dodnes také Bobinčin přítel. Bobinka vždy pro nás napekla výbornou kachýnku s knedlíkem a se zelím, vychladila plzeňské a pak společně s moji minulou manželkou Ivetou jsme hodinku dvě poklábosili o všem možném i nemožném. Občas se toho oběda zúčastnili i jiní pozvaní přátelé, či někdo z Bobinčiny rodiny. Jednou jsme také dorazili k Bobince na návštěvu o něco dříve a ona svého přítele omlouvala, že se ještě zdržel v dílně v Ledči. Nepráskl jsem tenkrát na něho, že o tom dobře vím, že jsem jeho bílou Volhu zahlédl asi tak před hodinkou na kopci v Havlíčkově ulici.

Po 3 - 4 návštěvách, které jsme i my opětovali pozváním k nám, tato každoroční tradice ustala. Můj přítel přestal být přítelem. Stal z něho Politik. Narostl mu oranžový hřebínek, byl zvolen krajským zastupitelem a málem i poslancem Parlamentu ČR. Začal veřejně pomlouvat a osnovat různé záškodnické akce. Zeptal jsem se ho otevřeně, proč to dělá, že když něco nechápe či něčemu nerozumí, rád mu to vysvětlím, ale jasné a přímé odpovědi jsem se tehdy již nedočkal.

Po 10-ti letech jsme se ve zlém rozešli, naše přátelství však skončilo již mnohem dřív. Zasadil se pak s horlivostí sobě vlastní o podání trestního oznámení na mou osobu, svědčil u soudu proti mně, veřejně mě pomlouval a pomlouvá dosud. Nejsem však sám. V našem městě existuje řada lidí, kteří s ním mají podobné, letité a velice špatné zkušenosti. Troufnu si některé z nich jmenovat: Josef Hnik, Karel Kuchtiak, Karel Urban, Zdeněk Chlád, Stanislav Šilhan. Na Kraji pak Jiří Běhounek a Libor Joukl. A znám i jiná jména dalších lidí, kterým však nechci jejich zveřejněním uškodit. Těm jmenovaným samozřejmě také ne, ale ti to, myslím, unesou. Každý z nich by vám mohl povědět svůj příběh o příteli - pokrytci a ševci, o tom jaký byl kamarád a jak je pak podrazil jako boty.

Samostanou kapitolou v jeho životě však byly ženy. Ty tady jmenovat nebudu. Rád se chlapům chlubívával, kolik že jich měl, a nemluvil přitom o nich vůbec hezky. Slova jako: Ta při Tom strašně řvala, na Té jsme se střídali tří, Ta ji měla jako vrata, patřila mezi ta slušnější. Nejedna počestná panička ledečská by si jeho ocenění nedala za rámeček. Nepátral jsem tehdy raději po tom, zda měl pravdu, nebo si hloupě vymýšlel, i když jako projektanta mě každá originální vrata vždy velmi zajímala. :-)

Ten "přítel" se jmenoval ........ ......., ale však vy dobře víte jak, nezaslouží si vůbec takové pojmenování, byť v úvozovkách.    

To rozum nebere!?                                                          -sv-