Fejeton o létání

Jako malý kluk jsem míval létací sny poměrně často. Na louce za humny mi stačilo za jasného a větrného počasí roztáhnout paže a vzlétl jsem vzhůru nad náš dům, nad rodnou ves, až k oblakům,  odkud jsem se velkým obloukem vracel zpět na louku za humny.

S mým dospíváním tyto sny nahradily jiné noční úlety a později s dospělostí a návalem různých ubíjejících povinností pak létací sny zcela vymizely. Když jsem se ve třiceti prvně na palubě letadla mířícího do Gruzie dostal až nad oblaka, nepovažoval jsem to za naplnění svých dětských snů - nebyl jsem volný, vítr mi nečechral vlasy a oči neslzely. Na dlouhá desetiletí mě pak létací sny jaksi opustily.

Až tento týden, ve svých dvaašedesáti letech, jsem ve svém snu opět vzlétnul. Sice z počátku jen asi tak metr nad zemí, ale letěl jsem a směr svého letu ovládal. Stačilo zatnout zuby a pěsti a přelétl jsem i domy na návsi i dráty vysokého napětí, létal až nad skalními masivy, hradem i diváky. Mezi nimi jsem zahlédl své dávné spolužáky, přátele i lásky a také pár nepřátel. Ti byli ale takhle malincí :-)

Byl to však let ve stoje a hodně křečovitý, chyběla mu ta volnost a radost z létání, jež jsem zažíval v mládí a kterou můžete rozpoznat i v mé písni Létání, natočené v brněnském studiu v podání Štěpánky a Vanessy, kde zpívají v 39. minutě v songu Létání :

Vzlétni se mnou, nic se neboj,

létání je láska, né boj,

vzduch je jako pohlazení,

cítíš, jak ti proudí dlaní,

Fiju fííí.

Řečeno ústy Vlastimila Brodského v roli Karla IV:  

Konečně opět volně dýši. Buď bohu a svatému Václavu sláva

                                       Stanislav - svobodný pán ze Štěpánova

Takhle se mnou jaro zamává každým rokem.  To jsem nakreslil a napsal v roce 1976.