Fejeton o duši
02.06.2017 00:02
Vždycky jsem věřil na duši, no teda věřil, spíše tušil, nebo doufal. Vy ne? To já už odmala. Když mě někdy ve třech letech moje babička Kateřina naučila tu dětskou modlitbičku: Andělíčku, můj strážníčku, opatruji mi mou dušičku .... Modlíval jsem se jí pak nějaký čas každý večer před spaním pod obrázkem anděla strážného, který opatruje ve dne v noci od škody a od zlé moci párek dětí přecházející přes lávku nad propastí. Nikde jsem však na obrázku neviděl tu dušičku. Babička mě ujišťovala, že je to tak správně, že dušička není vidět, ta že je v každým z nás. A já jsem to babičce věřil.
Naše babička se však dušovala pořád, každou chvíli jsem od ní slyšel, že jsem duše líná, že chodím jak tělo bez duše, že jsem asi upsal duši čertovi, ať pořád tak nelítám nebo vypustím duši. Babička nebyla jen moje, ale byla naše, nás - osmi dušiček spřízněných - vrbových.
S klukama jsme vždy přísahali na mou duši - na psí uši - na kočičí svědomí a pak ve mně byla malá dušička, když jsem něco prozradil. Bylo mi to z duše protivný. V koutku duše jsem pak spoléhal, že na to nějaká zlá duše nepříjde.
Ve škole jsem se od pana katechety dozvěděl, že smrt je odloučení duše od těla, ale soudruh učitel nám vyprávěl pouze o duši národa. V hloubi své duše jsem z toho ale žádný zmatek neměl. Na mou duši! Moji duši totiž ve čtvrté třídě opanovala láska ke spolužačce Hance. Každý její úsměv byl pro mě pohlazením po duši. A po Hance přišla Ivana a pak Zdeňka. Prostě jsem byl a stále jsem duševně opravdu čilý a šlo mi vždy u holek hlavné o duši, i když hezká tvářička se mi taky líbila. :-)
A co vy? Slyšeli jste taky někdy něco o lidské duši, o její existenci?
Určitě ano. Existuje přeci kolem vás mnoho dobrých duší. Pak taky duše spřízněná, nejbližší, hloubavá, romantická, jemná, poetická, umělecká, klidná či vášnivá, plachá či otevřená, šlechetná, hrdinská, statečná, srdnatá, nesmrtelná a jiná. Dokonce i čistá. Ta je ale vzácná.
Naproti tomu jsou tu taky duše zlomyslné, zbabělé, falešné, povrchní, přelétavé, nešťastné, rozervané, vyprahlé, temné, nepřející, pomstichtivé, zaprodané, závistivé, setsakramenské. To by stačilo. V politice a ve sportu existují i černé duše.
Určitě jste se s nějakou takovou už ve svém životě setkali. A nebo jste poznali, že existuje spása duše, řeč duše, síla duše, trápení duše, rozechvění duše, povznešení duše, splynutí duší (to namaloval Max Švabinský), blízkost dvou duší, jizva na duši, stíny na duši, vrásky na duši, neposkvrněnost duše (to bývá hlavně u dětí, pak to samo vymizí).
Kapitolou sama pro sebe bývají duše ženské. Kapitolou v 50-ti odstínech šedi. Já jsem poslední dobou razil názor, že se v současné době jedná o snad už jiný živočišný druh, a nebyl jsem sám, ale někde jsem se nedávno dočetl, že mají také duši a tu prý většinou ovládají dvě pohnutky: pomstychtivost a touha po rozkoši. Tak ať si obého vrchovatě užijí!
Svoji duši prý mají i hory, třeba taková Čumulangma, ta jí teda má! Anebo stromy, někdy i divadla nebo ty, no ty... genia loci. A taky bicykly nebo mičudy, ikdyž ty už taky bývají bezdušové, jako pneumatiky. Študáci - ty mají přeci duši! O tom byl ten film Cesta do hlubin študákovy duše!
Pak, že neexistuje, když jí má kdekdo a kdeco!
Někdo se vám už taky jistě snažil promlouvat do duše, klást něco na duši, objevit nebo pochopit vaší duši, odhalovat nitro vaší duše, ukrást duši, uhranout duši, okouzlit duši, možná i zblbnout duši, čachrovat s vaší duší a byl přitom velice oduševnělý. A vy ve skrytu duše mu nevěřili anebo celou svou duší mu na to skočili.
Někomu to zní jako pokrm pro duši, jinému to dokáže duši úplně otrávit. Někomu se dokážete oddat tělem i duší, jiného za to samé z duše nenávidíte. V hloubi své duše však taky jako já doufáte, že existuje a že až jednou duše vaše tělo opustí, tak si s ní odevzdaně někde u stropu kostela vyslechnete svoji zádušní mši.
A co na to klasici?:
Platón: „Přemýšlením promlouvá duše sama se sebou."Viktor Hugo: „Běda těm, kdož milují toliko těla, schrány smrtelné. O vše to připraví je smrt. Milujte duše a shledáte se s nimi."George Bernard Shaw: „Duše potřebuje samotu, jako tělo potřebuje lásku."Charles Baudelaire: „Tvar a podstatu svých lásek chovám v duši, i když se bídně rozpadly."Gabriel Garcia Márquez: „Duše se milují od pasu nahoru, těla od pasu dolů."Ephraim Kishon: „Ženská duše je pro mě otevřená kniha, jenže napsaná v nesrozumitelném jazyce."David Lynch: „Žádný člověk se necítí úměrně svému věku. Bytost ukrytá v našem těle – osobnost, duše, vědomí – nemá věk."Rowan Coleman: „Svět kolem tebe se může rozpadnout, mozek a tělo tě můžou zradit, ale tvoje srdce, tvoje duše... ty zůstanou stejné. Srdce a duše rozhodují o tom, jaká jsi."Milan Šimečka: „Až jako dospělý muž jsem pochopil, že člověk si nemůže, jak se mu zachce, zvolit pro život ten nejlákavější příběh svých knih, ale že musí přijmout ten příběh, který odpovídá tvaru jeho duše, a prožít ho až do konce."Vlastimil Brodský: „Velikost člověka se nedá měřit jen centimetry od temene k patě. Je totiž trojrozměrná. Určuje ji: hloubka duše, šířka srdce, výška intelektu."
Stanislav Kule Vrba: "Miloval jsem. Nic jiného jsem v životě svém nečinil silněji tělem a duší zároveň." Teď už mám jenom rád. :-) -sv-
Související články:
—————
