Fejeton o blesku

Ze čtvrtka na pátek prý podle meterologů nad českou kotlinou prosvištělo za 24 hodin na 300 tisíc blesků. Ty první nad naší zahradou jsem sledoval v poklidu a v trenýrkách z kovové houpačky až do chvíle, než z tmavých mračen začaly dopadat první obrovské kapky deště, které záhy přešly v krupobití. To už jsem ale seděl v potemělé chalupě u sklenky tramínu a svého rozjímání. Nic jiného totiž dělat nešlo. V celé vesnici vypadl proud a bez něj je u nás na vsi i internet krátkej. Otevřel jsem dveře na dvorek a s Falcem u nohy sledoval, jak poryvy deště a větru lomcovaly korunami vysokánských osik na mé zahradě. 

"Musím je na podzim pokácet, než se něco stane," řekl jsem si už pokolikáté a zalezl zpět do chalupy. Falco se mnou. Pan Komárek na samotě u lesa by to sice řekl jinak a měl by pravdu. 

"A chčije a chčije." :-)  Konečně!

A nejen to, taky padají kroupy a krásně se blýská. Všude kolem dokola zní hromy, klikatí se blesky a blýskají se klikatice. To příroda nám, pozemským červům, ukazuje svoji sílu a nádheru. Jako študovaný elektrikář sice chápu jejich původ, sílu a účinky, ale vždy mě pohled na elektrický výboj na nebi uchvátí a ohromí. 

V mládí jsem zažil prudkou bouřku ve Vysokých Tatrách, kdy jsme se s mladším bráchou ukrývali pod skalním převisem a stanovou celtou před prudkým deštěm. Blesky svištěly kolem nás, vichr lámal vysoké stromy a my, celí promoklí, to mlčky sledovali a zimou nebo možná i strachy jektali zubama. 

Později mi blesk zabil kamaráda. Stalo se to na vojně při víkendovém výletu na zříceninu hradu Hazmburk. Já měl tenkrát službu a musel trčet v litoměřických kasárnách. Parta kamarádů vyrazila pěšky na ten hrad. V cíli jejich výletu je zastihla prudká bouře. Taky se před ní schovali ve výklenku polorozbořené hradní věže. Do ní udeřilo a blesk po kamenném zdivu sjel až do tváře mého kamaráda a jeho patou pak do země. Patu měl celou černou a ve tváři měl ránu, jako by mu tam někdo vrazil dřevěný kolík. 

Přes tyto nepříjemné zkušenosti mám letní bouřky rád. Blesky mě fascinují hlavně na noční obloze. Včera se mi při pohledu přes zahradu k rybníku během bouřky vynořila ještě jedna živá vzpomínka. 

Na břehu rybníka jsem měl před 15-ti lety nasušené seno a snažil se ho před příchozí bouřkou alespoň rychle skopit. Prudký déšť a blesky nad hlavou mě však zastihly dřív. Nedbal jsem na to a snažil se práci dokončit. Vrbám u rybníka přeci voda nevadí. :-) Z okna chalupy mě sledovaly celé ustrašené moje žena a malá dcerka. Najednou, v tom nejprudším dešti a krupobití, se za mnou přes zahradu rozeběhla manželka s celtou nad hlavou, kterou mě přikryla, přivinula se ke mě a odvedla si mě do sucha a bezpečí. Přišla právě včas, měl jsem zrovna hotovo a byl jsem promočený až na kůži. Za pár vteřin udeřilo do komína u sousedů. Voda sice vrbám nevadí, ale blesky by mohly. :-) -sv-  

České středohoří - blesk zasáhl Hazmburk     Čtvrteční bouře zachycená v Německu