Dvě jména

Křestní jméno mi rodiče vybrali po strejdovi. Starší tatínkův bratr, který mně byl zřejmě ve smrdovském kostelíku za kmotra, se totiž jmenoval taky Stanislav a jeho prvorozený syn též. Ten byl dokonce ve stejném období jako já taky starostou, a to v nedalekém Malčíně. Všem třem se nám od mala říkalo v rodině Slávek a ve škole pak Stando. A nejen nám. Další bratranec z Vlašimi se jmenoval Ladislav Hasan  a taky mu jeho rodiče, učitelé Hasanovi ve Vlašimi, říkali Slávek. Od srpna 68 žije u protinožců a jak mu říkají tam, v Austrálii nebo na Novém Zélandu, nevím. Možná keválS, když je teď taky protinožec. :-) 

Slávek se říká i Jaroslavům (Bělohradský, Poborský), Břetislavům (Dvořák), Miloslavům (Vávra, mladší brácha Karla), Bohuslavům (Krajíček z Koželské, Sobotka, mladší kamarád Zemana), možná i Blahoslavům, Bronislavům, Dobroslavům, Drahoslavům, Květoslavům, Miroslavům, Rostislavům, Vladislavům, Zdislavům, Zlatoslavům, ale taky Slavomírům nebo Slavojům. Tomu poslednímu by se mohlo říkat i Oji! A pak je tu ještě Bratislava - říkáme jim Bratia, Slováci, a přitom to jsou Bratislavové. :-) 

Jak se s tím rozdvojením jména člověk vypořádává, by mohli vyprávět taky všichni Josefové alias Pepíci a Antonínové - Toníci. Anebo Lucka Bílá, ta si ale za to může sama. Ta si rozdvojila i příjmení, i když to vlastně dělá spousta žen. Ale až po svatbě. A pak jim nemůžem přijít na jméno. :-) 

To Lucka, až nyní, když zmoudřela, se ke svému původnímu jménu Hana přiznává, a to hrdě a veřejně v krásné písni, na kterou natočila i videoklip. Jmenuje se Hana, jak Lucka, tak i ta píseň. Můžete si ji poslechnout a zhlédnout zde. Já jsem si z ní vypůjčil slova refrénu, kterým tohle svoje rozdvojené povídání zakončím a pod které se taky se zmoudřelým úsměvem rád podepíši.

 

-sv-