Dost bylo politiky

Vyrážím na houby. Vyčistit si hlavu a hledat námět na fejeton. Nebo spíš: hub mám nasušeno hafo, námětů taky, ale chybí mi nějaká vtipná pointa a pak taky čerstvé houby. Prý rostou bedly a klouzci. Ty já můžu. A pak zásoby hub v mrazáku se tenčí a vtipných point taky. 

Politiky sice už bylo dost, ale třeba zatím, co se budu courat lesem, mi Falco umyje nádobí a Jihlavské listy zjistí, že členové tiché podpory byli kdysi v KSČ a v LM. :-)  

Sobpta 15.10.2016 14:35

Tak jsem z lesa zpátky. Falco samozřejmě nádobí neumyl  a jihlavští investigativci zřejmě v sobotu nepracují. No a houby nerostou. Žádnou bedlu ztepilou ani klouzka sličného jsem cestou nepotkal a to jsem prošel smrdovský les tam a zpátky stylem Čecha Karla Němce. Přešel jsem přes dva kdysi zlatonosné potoky a vylezl z lesa někde u Lubna. 

Soused se se mnou kdysi hádal, že ty potoky jsou na Smrdovsku tři, tak jsem to vzal zpátky trochu jižněji, abych potoky cestou zpět přecházel na hornějším toku. No, možná se jeden z nich na tom horním toku opravdu rozdvojuje, ale je málo vody, tak to probádám až příště, až na něj půjdu rýžovat. Zlato však na dně potoka nevidím žádné a hub je stejně, jako toho zlata. Vezmu to ještě více na jih a vykouknu zase z lesa do polí pod Smrdovem, kde že to vůbec jsem. 

"Slávku, to seš ty? Ty, vole, já myslel, že z lesa leze pořádný kanec! Už jsem tě měl na mušce!" ozvalo se z posedu. 

Kouknu nahoru a on Honza. "Já a kanec? Bejvávalo, hochu! Teďka spíš paroháč samotář :-), zavolal jsem vzhůru na posed. 

"Jo, něco jsem slyšel, ale paroháče tady u nás nemáme, ještě tak srnce, někde i daňka, jeleny však ne, to bys byl teda místní rarita! I když tím si nemůže bejt jistej asi nikdo z nás i kdybys jí tam dal prkno," odpověděl zkušeně Honza z posedu. 

"No, to máš pravdu. Dneska jsem ale četl na internetu, že na Vysočině je jelenů jen 426. Tak to já budu asi vzácnej kousek, ten 427. :-) Koukej ale, co jsem tu našel?" ukázal jsem mu košík směrem k posedu.

"Co to je? To je houba? A to budeš jíst? Ty seš prase, dyť jsem to hned říkal, když jsem tě měl na mušce. Je to vůbec jedlý? A jak se to menuje?" prohlížel si obsah mého košíku z posedu dalekohledem.

"To je Kotrč kadeřavý, jedlá a velmi chutná houba. Má jednu velkou výhodu: Tu si s jinou nespleteš. A i když je krásná, nikdo ti ji nesebere. Je poměrně vzácná, najdeš jí tak dvakrát za život. Sebereš jednu a máš vystaráno, je jí plnej košík. Je to sice příživnice, ale užitečná. Chrání si to svoje dřevo, na kterém se přiživuje pro sebe proti jiným cizopasným mrchám. To je jako ty, když střílíš škodnou, co ti leze do revíru. Třeba mě," :-) zavtipkoval jsem a zalezl zpět do lesa. "Čau, už nebudu rušit tvoje kruhy, mažu zase zpátky na sever, jak ten Čech Karel Němec."

"Já vím, polární kruhy, jdu na sever a jdu na jih. Tak radši mazej, nebo se rozhodnu sníst tažný psy, čau," zaznělo z posedu v polích u Smrdova. Jára z Liptákova by z nás měl určitě radost.

Ani na severu však nic nerostlo. Tak se budu muset spokojit s tím kotrčem. Abych se však nevracel s prázdnou, nasbíral jsem si na kraji lesa plný košík smrkových šišek, kotrče s jednou holubinkou a hříbečkem peprným naaranžoval na vršek košíku a údolím Sázavky kráčel spokojeně k domovu. Kráčel po dně budoucí přehrady. Tak to z toho jsem jelen! S vyčištěnou hlavu a bez shozených parohů :-) -sv-

Na Vysočině žije nejméně jelenů v zemi, víc je zajíců a kachen