Diskuse o žebrání

V sekci Diskuse na našem webu se objevil před týdnem tento příspěvek:

Přemýšlel jsem chvíli, co to může být za starýho dědka, zda tím nemyslí třeba mě :-), ale už druhým rokem v Ledči nežiji, tak jsem na nic nepřišel. Jen jsem si vzpomněl na pětici exotů, kteří sice nežebrali, ale chodili si za mnou půjčovat penízky až na radnici. Byli to tři Jirkové, jeden Zdenda a jeden František. Ten poslední už je po smrti a ti ostatní by snad veřejně nežebrali. Všichni mi koneckonců taky ještě něco dluží, ale vem to čert.

Odpověděl jsem tedy neadresně, že jednoho žebráka by snad mohli v Ledči snést. Na to reagovala Jarka, že se jedná o chovance z Háje. A to už jsem byl hned v obraze a navíc mě jeden takový oslovil ve čtvrtek večer u autobusu, jestli bych mu nedal dvacku na autobus. Tak jsem to pěkně začerstva do Diskuse napsal a pojmenoval. Debata se tím rozproudila dál a můžete se s ní seznámit v sekci Diskuse sami. Nebudu ji sem přeci opisovat nebo ofocovat, když stačí vložit odkaz.

Vrátím se však k té pětici výtečníků, na které jsem si v úvodu vzpomněl. O Františkovi a Jirkovi Bomberovi jsem se již zmínil zde. Tak dnes bude na řadě Jirka Š. To byl po Františkovi můj nejčastější návštěvník na radnici a druhý největší dlužník. Vždycky týden před výplatou si přišel půjčit tisícovku a týden po výplatě ji vrátil, aby za dva týdny nato přišel znova s prosíkem. Jednou se stalo, že přišel již o týden dřív. Pod kabátem měl cosi schovaného. Celý rozzážený se hrnul ke mně se slovy: "Pane starosto, pane starosto, já Vám něco nesu, za to jakej ste hodnej na mě. To si ale musíte vzít. Našel jsem to na skládce, doma jsem to vočistil a umyl. Že je pěkná, jako živá! To si vode mě musíte vzít!"

Přistoupil ke stolu a položil přede mne na stůl sedici kočku, celou plastovou, v barvičkách vyvedenou, v životní velikosti se skleněnýma očima. "Vona je na baterky, ty tam nejsou, ale když si je tam dáte, tak bude určitě něco dělat. Svítit nebo mňoukat. To já poznám. Nemáte tu ňáký, že bysme to hned vyzkoušeli?"

"To nemám Jirko, ale já si myslel, že mi neseš peníze, posledně si asi zapomněl," připomněl jsem mu. 

"Já jsem nezapomněl, já Vám to přinesu až po vejplatě."

Chvíli jsem mu domlouval, že se musí naučit s penězi hospodařit a hlavně tolik neutrácet po restauracích, že mu nemůžu každý měsic půjčovat, ale pak jsem mu poděkoval za dárek a byl nakonec rád, že nic tentokrát nechce. Pak už nepřišel. Zavřeli ho za otcovraždu. Napsal jsem o tom článek Případ Šubrt, který byl otištěn v Ledečských novinách číslo 10/2009. Poslední splátku jsem tak už neuviděl.

Kočku jsem odnesl z radnice domů, (doufám, že mě za to nebude někdo žalovat), dal do ní baterky a ona začala mňoukat a blikat očima. Položil jsem ji našemu Davidovi do pokoje a čekal, co bude, až přijde domů. Přišel navečer a hned spustil: "Co to je tady? Kdo mi to sem dal? Co já s tím?"

"To jsem ti tam dal já. Furt s mamkou čekáme, že nám nějakou kočku přivedeš představit a když se k ničemu nemáš, tak jsem ti jednu sehnal. Že je pěkná, viď?" odpověděl jsem mu se smíchem.

"Kdes ji splašil, na skládce, ne? Tak ji tam zase vodnes, já to tady nechci," vystrčil chudinku kočičí na chodbu.

Ještě jsem mu ukázal jak mňouká a bliká očima a prozradil jsem mu, kdo mi ji daroval. To taky nezabralo. Tak jsem z kočky vybral baterky, vrátil je do ovladače a odnesl nepotřebnou kočku do kontejneru. Kdo ví, kde je jí dneska konec. 

Taková pěkná kočka to byla! :-) -sv-