Děti?

Děti? Copak někdo může zabíjet děti? Malé usmrkané děti?

Známá slova ze hry Karla Čapka mě napadla jako první při zveřejnění zpráv o tom, že 22. května po 22. hodině zabil 22 letý sebevrah 22 obětí při nedělním teroristickém činu na koncertu americké zpěvačky Ariany Grande v anglickém Manchesteru a mezi oběťmi bylo i malé dítě. A začal jsem vyhledávat citaci z Čapkova díla, zda zní doslovně tak, jak jsem uvedl. Sice ne doslovně, ale zní. Tady je ukázka:

ŽENSKÝ HLAS V AMPLIONU: Slyšte, slyšte, slyšte! Voláme k amplionu celý svět! Nepřátelská letadla napadla dnes ráno vesnici Borgo a svrhla pumy na obecnou školu. Do prchajících dětí střílela ze strojních pušek. Osmdesát dětí bylo raněno. Devatenáct dětí postříleno. Třicet pět dětí bylo výbuchem... roztrháno.

MATKA: Co říkáš? Děti? Copak někdo zabíjí děti? Děti! Malé, usmrkané děti! (strhne se stěny pušku a podává ji oběma rukama Tonimu. S velkým gestem): Jdi!

Zdroj: https://valikova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=605642

Uvedený zdroj dokazuje, že jsem nebyl sám, komu se ta Čapkova slova a scéna vybavila. Měli by hru Matka zřejmě přeložit do angličtiny, francoužtiny, arabštiny a hlavně islámštiny. Jenže ona již přeložena do těchto jazyků, kromě toho posledního - ďábelského, je. Jenže teroristi zřejmě knihy nečtou, možná tak návod Jak si sestavit bombu nebo Náborový leták IS ano, ale dílo Karla Čapka a dalších evropských literátů a humanistů ne. A v tom je problém. Nevzdělanost a nepřizpůsobivost si u nich podává ruce se zaslepeností a nenávistí. Absurdistán hadr. 

Tak tomu bylo již za Čapkova života, sám si těch zel v 38. roce od "čecháčků" užil až dost, až rezignoval a nechtělo se mu dál žít. Matka Evropa by však rezignovat neměla a měla by také poslat svoje syny a ideály do boje a nemusí to být s ostře nabitou puškou v ruce. Nebo musí?? -sv-  

Matka (1938) – V tomto dramatu hlavní hrdinka matka se svými rozhovory snaží zabránit svému dítěti – Tonimu (její starší synové i manžel již zemřeli nebo padli), aby odešel bojovat. Teprve poznání, že nepřítel zabíjí i malé děti a že není sama, kdo prožívá ztrátu svých synů, ji donutí dát Tonimu pušku a pustit ho do války. Její zemřelí synové a manžel vystupují ve hře jako normální postavy, se kterými matka rozmlouvá.

„Tak vidíš, v tom je cena života: že se za něj platí… třeba i životem. To je taky… ženská záležitost, holčičko. A to máš tak se vším, rozumíš? Kdyby se za vlast neplatilo životem… kdyby se za čest, za pravdu, za svobodu neplatilo životem, neměly by tu ohromnou, tu strašnou cenu, víš? Jen ho nech jít, toho svého synka. Je to tak… v pořádku.“                                                          Karel Čapek - Matka

-------------------------------------------------------------------------------------------------

Ještě k Čapkovi a "čecháčkům". Takovéhle anonymy od nich v roce 1938 dostával:

Karle Čapku, jsi jeden ze zločinců, jeden z netvorů!

Seber se s tou tebou zbolševizovanou ženou a ujeďte raději dřív z vily z našich peněz vystavěnou! Leťte si za svým chlebodárcem a za Honzou! Zanechali nám pěkný smrad, horší než štěnice! Čapku, vrtichvoste, Stránský, Peroutko, Nejedlý, Kozáku, Stivíne, hradní nádeníci, už nebudete se v sále na Hradě nafukovat, vy smradi sprostí, vy zloději bolševičtí, snobové! Jste vyvrhelci i s Olgou! Poručení paní Bolševikové Olze, rozené Scheinpflugové. 

„Bídáku Karle Čapku, vrtichvoste, hradní kadidelníku, co tomu teď říkáš, ty zlosyne, ty netvore hradní?! Teď z toho dostaneš bílou nemoc, kterou jsi beztak toho Hitlera jen podráždil a možná k plánu na nás dal tak popud! Jako 21. května k stavbě opevnění, jak řekl Hitler. To jste to tedy s tím žvanilem-židem-osvoboditelem-hrobařem-republiky vyhráli, vy sebranko levičácká!“  

Obětní beránek první republiky

Na konci 30. let byl Karel Čapek zahlcen podobnými anonymními dopisy. Denně jich dostával stovky domů i do redakce Lidových novin. Proč vyvolal tolik nenávisti? Podle vojenského historika Eduarda Stehlíka lidé potřebovali někoho obvinit z mnichovské zrady. 

„A tady najednou házela část lidí vinu na Masaryka, na Beneše. Ale Beneš už byl v té době pryč a Masaryk nežil. Navíc měl silný kult. Tak se hledal někdo, kdo jim byl blízko,“ myslí si Stehlík. 

zdroj: Český rozhlas Dvojka zde.