Den seniorů

Na první den v měsíci říjnu připadá každoročně Mezinárodní den seniorů. To jsem se dozvěděl dnes po ránu z rádia ČRo2 a při pohledu do zrcadla, jsem si řekl: "To se tě, hochu, asi taky týká!" Máme se prý na chvilku zastavit, vzpomenout na svoje blízké a v tento den udělat radost rodičům, babičkám a dědečkům. Máme zajít spolu třeba na kávu nebo do divadla, udělat si spolu výjimečný den, na který budou všichni rádi vzpomínat.

No, rodičům, babičkám a dědečkům už moc radosti nenadělám, leda, že bych je šel navštívit tam, kde v pokoji již řadu let odpočívají. To občas dělám. Kávu si uvařím a vypiji sám několikrát za den, ale na to divadlo se opravdu těším. Dnes večer od 19 hodin na Dvojce bude živě vysíláno představení Cimrman v říši hudby - přímý rozhlasový přenos z kina Jas Járy Cimrmana v Tanvaldu. To si opravdu rád poslechnu, připomenu a vychutnám. To mě pohladí po duši a rozechvěje mojí bránici. Vždyť už téměř pět desítek let si pamatuji fiktivní firmu Parní mlýny, Tanvald, Lipová 13. :-)

Jinak ten seniorský den strávím na zahradě. Radost jako několikanásobný rodič, dědeček a snad i babička si udělám taky sám. Teď tu sedím u kávy a notebooku a sleduji, co se kde šustne. Vlašťovky už odletěly, listí taky začíná pomalu opadávat a vosy daly konečně pokoj. Je tu podzim, jak má být.

Na vyrovnaném dříví pod okapem podél zápraží se v podzimním slunci třpytí pavučinka. V ní se právě uchytil malý motýlek, nebo spíše flámující noční můra. Třepetá vystrašeně křídly a snaží se uvolnit z pavoučí sítě. Stále více se však do ní zamotává. Už jsem se chystal mu přispěchat na pomoc a pokusit se ho osvobodit, když v tom, hale, z rohu pavučiny se ke své kořisti začal přibližovat malý, tak 3 milimetrový, černý pavouček. V klidu a s jistotou zkušeného lovce se usadil motýlkovi za krkem a ten během pár desítek vteřin svůj marný boj vzdal. Pavouček pak ochrnutého motýlka začal válet po pavučině, až si z něj umotal takový zámotek, mumii, nebo možná ještě výstižněji španělského ptáčka, ve kterém by nikdo již nepoznal, že to kdysi byl krásný noční motýlek. Vypadá teď spíše jako malé viržínko, na kterém si povouček začne pochutnávat. Vystačí mu asi na více ochutnávek, neboť je tak pětkrát větší jak on sám. 

Jo, i takový je život. Ta blízká a přitom pro mnohé fatální setkání třetího druhu jsou všude kolem nás.

Dopil jsem kafe, dopsal tenhle fejeton a šel jsem si ten náš mezinárodní den užít. Doufám, že na mě někde v koutě zahrady či chalupy dnes nečeká můj pavouček. A jestli čeká, tak se má na co těšit! :-) Stanislav