Dárky pro radost

"Nespal jsi už, tati? Nevzbudila jsem tě?" zavolala mi hodinu před půlnocí Štěpánka.

"Ne, nespal, sedím u počítače a píšu fejeton," odpověděl jsem jí s úsměvem do mobilu.

"Tak to já si ho ráno ráda přečtu. Ale proč ti volám: Jsem v tý Praze na oslavě svých a Larisiných narozenin. Co dostala Larry, víš, taky jsi na to přispěl, ale co jsem dostala já, se ti musím pochlubit. Od Andrey a Káji (rodiče Pepy pozn. -sv-) voucher na večeři pro dva u Pohlreicha a od svých přátel, se kterými tady slavíme, taky voucher, ale ten je do nahrávacího studia, kde si budu moct nahrát vlastní písničku. Jupííí! Mám z obou dárků ohromnou radost! Proto ti volám a chci se s tebou o ní podělit," :-) vychrlila ze sebe Štěpinka.

"No to je krásný! Tak ukulele sebou a ukaž jim, co v tobě je!" reagoval jsem.

"A Larisa, ta po rozbalení svého dárku brečí a popotahuje až dosud. Musela všem přečíst ty verše, co si pro ní napsal, a bez slziček přečetla akorát tak první čtyři, co jsou neutrální, a pak už jen vzlykala a slzičky ronila. :-) Má z dárku taky obrovskou radost," ještě dodala Štěpa.

"No vidíš, jak je krásné, někomu udělat radost," opět jsem zářil úsměvem do mobilu.

"Jo, to je! Tak pá, mám tě ráda a hezky se vyspi," ukončila Štěpánka hovor.

Nestačil jsem ani odpovědět, že není s kým a že jí mám taky rád, popotáhl jsem, utřel si hřebetem ruky vlhké řasy a vyhledal v počítači, co že jsem to té naší milé Larry vlastně napsal:

Pár tvých dobrých kamarádů 

a taky pár kamarádek 

dalo "něco" na hromadu

a je z toho malý dárek, 

abys mohla na zpátečku 

do své rodné Arménie 

podívat se na babičku,

jakpak si tam stále žije.

:-)

Ahoj, strasne moc dekuju za nadhernou basnicku a za to ze ses podilel na tim nejlepsím darku co jsem kdy mohla dostat!  Larisa

Cetla jsem ten tvuj fejeton a odpovidam na tvou otazku: 

Chovat se mame podle sveho svedomi, jak si me to naucil Ty! :-)