Další blízké setkání

Minulý týden jsem si vyzkoušel roli mého vrstevníka a oblíbence Jarka Nohavici. Ne na podiu, ani ne u kytary nebo harmoniky, ale za klávesnicí svého PC. Zatímco jsem do noci na něm sepisoval svoje výmysly a sestavoval fotomontáže, za skříňkou v rohu seknice se ozýval šramot a škrábání. To mě, jak se už občas na vesnici stává, na konci léta přišla navštívit myš.

Na rozdíl od Jarka a taky od svého švagra Jaroslava, který je stejně pohostinný, jsem k myši nebyl tak velkorysý a azyl jsem ji nenabídl. Můj pes Falco však ano. Toho vůbec nevzrušovala. To já jsem ihned zakoupil obyčejnou pastičku, umístil na ni chlebovou návnadu a narafičil ji myši do cesty hned vedle skříně. Myš však byla neskutečně fikaná! Týden trvalo, než se chytla. Nevím, jak to dokázala, ale každá ráno byla pastička sklaplá a návnada fuč. Představoval jsem si, jak do pastička packou opatrně brnká, aby sklapla a pak si šibalsky na návnadě pochutnává. Už jsem se chystal skříňku odtáhnout a vyzkoušet na myši svoji výbornou kopací techniku, nebo využít služeb nějaké kočky, když se Falco rozhodl myš v seknici tolerovat. Nakonec po týdnu lýčení jsem se dočkal. Přesně po týdnu, v pondělí 8. srpna nad ránem, past sklapla a malá šedivá myška to měla za sebou.

Jarek by mě sice nazval vrahem, ale já raději časem nabídnu azyl nějaké jiné potvoře. :-) -sv-